Trapná hra na demokracii

Jistě jste zaznamenali, že v posledních měsících dochází ze strany prezidenta Pavla ke kompletní přestavbě našeho Ústavního soudu. Včera jsme byli svědky další fáze, kdy Senát hlasoval o návrhu prezidenta na 3 nové soudce.

A jako vždy jsme byli svědky trapné a nedůstojné hry na demokracii mezi nejvyššími českými ústavními činiteli. Jako vždy jsme také byli poslední 2 týdny vystaveni mediální mlze o tom, jak senátoři nejsou ze jmen soudců, které jim představil pan prezident, příliš nadšeni. Jenomže my už naše senátory velice dobře známe a víme, že sice rádi a hlasitě štěkají, ale v jádru jsou to vůči Petru Pavlovi jenom takoví roztomilí bišonci, kteří nekousnou a zvolili by mu za soudce ústavního soudu i Andreje Babiše, kdyby jim ho navrhnul. Protože jak já na bráchu, tak brácha na mě, že? Senát, který jediný může do volby prezidenta zasahovat, tak znovu neplní svoji základní funkci. Prezident Pavel si zcela nekontrolovaně dosazuje své lidi, navázané navíc na své sponzory z volební kampaně, do jedné nejdůležitějších a nejmocnějších ústavních institucí v zemi. Což v éteru úplně zaniklo, protože se zvolila chytrá zastírací taktika skandálu ohledně komunistické minulosti jednoho z kandidátů. 

Kromě oligarchizace českého ústavního prostoru má celá záležitost i jiný rozměr. Pokud se podívám na Pavlem dosud schválený seznam soudců, přijde mi, že jeho proklamace o názorové rozmanitosti soudců je jen jedna z jeho dalších líbivých marketingových  frází. V jádru nominuje pouze soudce aktivistické, tzn. spíše s liberálními názory v oblasti, jako je problematika LBTQ+, migrace či obecně otázky lidských práv v moderním světě a jejich prorůstání do veškerých politik státu. Tedy sami tak nepřímo podporují Ústavní soud, aby o těchto otázkách, o kterých by měli především rozhodovat přímo zvolení zástupci lidu, rozhodoval místo nich on. Jak by řekl klasik: „To neděláš s těmi zápalkami dobře, Jaromíre“. Aby se páni senátoři za pár let nedivili, co na ně vypadne z rozhodovací praxe Ústavního soudu. Tichá dohoda o tom, pojďme se kluci trochu navenek poškorpit, ať to nevypadá příliš okatě, nepanuje však jen mezi Senátem a panem prezidentem. V blahé paměti můžeme mít tanečky a výhružky pana Pavla na podpis zákona rušícího valorizaci důchodů či dílčí rozpočtová opatření u kterých pan prezident uvedl, že si není jistý jejich ústavností. Voják zůstane v jádru vždy vojákem, sklapne paty a poslušně splní rozkaz. Zvláště pak když jde o naše kluky, že? Nebyl si jistý jejich ústavnosti, ale přece podepsal. A já se ptám, co médii nekriticky zbožňovaní prezidentovi poradci prof. Kysela či docent Lebeda? Jak ti si plní své role strážců demokracie, do kterých se sami pasovali.  Nestydí se aspoň trochu za tuto trapnou šarádu?Pan profesor Kysela neumí posoudit ústavnost zákona a sám rozhoduje o tom kdo bude nebo nebude ústavní soudce?! Od profesora Kysely jsem včera zaznamenala akorát neskutečný výrok o tom, že existuje tichá dohoda ve smyslu, že na Ústavní soud mohou maximálně 2 bývalí členové KSČ. Já se nechci dotknout pana profesora, ale trapnější a nedůstojnější výrok jsem neviděla od nějakého odborníka již dlouho. Jestli takto opravdu probíhá výběr nejdůležitějších soudců v zemi; soudců, jenž mají soudit společenskou dohodu, tak radši nechci vědět o zasedání této expertní skupiny, které pan profesor předsedá, pro svůj duševní klid už vůbec nic.  Nehledě na to, že ve vzduchu visí také otázka, jak ještě dlouho chtějí pseudoeliky hrát hru ohledně bývalých komunistů, když si na hrad zvolili jednoho kariérního komunistického bigoše a druhého kariérního soudce, který prokazatelně odsoudil pachatele v STB vykonstruovaném procesu. A takto my si tu žijeme, komunista je zlý jenom tehdy, když nejde na ruku současnému establishmentu, jinak je to tzv. hodný, tedy napravený komunista. Vítejte v nové, lepší korporátně – oligarchické České již brzo ne republice.