Pracujeme delší dobu, ale zato za kratší peníz

Nevím sice, jak přesně vzniklo rčení „od nevidím do nevidím“, ale vím, že čeští pracující by jej měli mít uvedené na výplatní pásce za dvojtečkou v kolonce Odpracovaná doba. 

Naše země totiž patří k těm s nejdelší pracovní dobou nejen v Evropské unii, ale i ve srovnání s dalšími rozvinutými státy světa. Nicméně zůstaňme v Evropě, a to ve střední, a podívejme se, co o tom říkají tabulky Českomoravské konfederace odborových svazů.

Tak třeba Rakušan podle nich odpracoval za rok 2017 o 167 hodin méně než Čech. Němec rovnou o 424! A když se na to podíváme přes počet pracovních dní, tak Rakušan chodil v tentýž rok do práce o zhruba 23 dní méně, Němec dokonce o téměř 60 dní! A aby té soli do ran našich zaměstnanců nebylo málo, mrkněme se na odpracované roky za celý život. I tentokrát se ohlížíme po roce 2017. Oproti zmíněným sousedům na jihu chodil Čech do práce o 4 roky déle, ve srovnání se severními sousedy hned o celých 11 let! Promiňte mi ty vykřičníky, ale jistě uznáte, že jsou na místě.

Jak jsou na tom Češi se mzdami a platy, o tom si nikdo myslím iluze nedělá. Dost dobře na to poukazuje kampaň odborů Konec levné práce.

Z předchozích řádek tak trochu vyplývá, že před třiceti lety nastartovaný kapitalismus v Česku zneužívá slabost českých pracující pro charitu. V tomto případě charitu ve prospěch zaměstnavatelů. I tohle by mělo být jedním z hlavních témat letošních oslav „sametové revoluce“. Ale oslavy neoslavy, tohle nemůže a nesmí mít dlouhého trvání. Odborová angažovanost naštěstí zjevně sílí a levice, mám na mysli tu opravdovou, tlačí nebo podporuje zákony jednoznačně ve prospěch pracujících. Od zvyšované minimální mzdy po týdnu dovolené navíc pro všechny. Konec levné práce by měl jít ruku v ruce s koncem dlouhé práce.