Ve sněmovně finišuje schvalování státního rozpočtu a poslanci se opět snaží ušetřit na vědě. Jejich obětmi se tentokrát nejspíše stanou postdoci.
M. Komm
Podle aktuálního návrhu rozpočtu na příští rok se má škrtat ve všech významných vědeckých institucích. Zatímco Akademie věd, “zvyklá” na škrty v řádu stovek miliónů, z toho vyšla poměrně slušně (plánovaný schodek 2,6 miliónů korun), GAČR má přijít o 54 miliónů a jeho předseda Petr Matějů proto jednání rozpočtového výboru PS nazval černým pátkem pro vědu. Tato situace sebou přináší celou řadu zajímavých paradoxů.
Mnoho vědeckých pracovníků by pátek 13. 12. 2013 označilo za černý především při pohledu na výsledkové listiny grantové soutěže GAČRu. Přesné číslo zatím není k dispozici, ale podle všeho byla úspěšnost grantových žádostí opět velmi nízká, nejspíše menší než 20%. To v praxi znamená, že o udělení či neudělení grantu rozhodují drobnosti v hodnocení projektů a celý proces se tak stává do značné míry náhodný. To vede k tomu, že se často podává více žádostí než je dané pracoviště vůbec schopno realizovat (s tím, že vědci počítají s tím, že dostanou jen zlomek grantů) a že se o granty žádá opakovaně, což vede k dalšímu zahlcení administrativy GAČRu a opět snížení úspěšnosti. Mnohem horším faktem pak je, že absolutní počet letos udělených grantů (necelých 500) je opět nižší než v roce minulém, nebo předminulém. Letošní „úroda“ je nejnižší za posledních 10 let. Navíc, v posledních letech bývá počet nových projektů nižší, než počet právě končících projektů starých a tak počet vědeckých týmů účelově podporovaných z GAČRu se u nás od roku 2011 systematicky snižuje. Ačkoli agentura nezveřejňuje přesná čísla, letošní „výpadek“ lze odhadnout na více než 130 týmů základního výzkumu.
Proč je ta úspěšnost vlastně tak malá? Celý problém nastal před několika lety, kdy se do grantů začaly zahrnovat mzdy vědeckých pracovníků. Rázem prudce narostl objem peněz požadovaný pro průměrný grant, tento vývoj ale nebyl v plné míře reflektován v navýšení rozpočtu GAČRu. Nutným důsledkem tak bylo, že GAČR mohl rok od roku udělit méně a méně grantů. Výsledkem je již zmíněná každoroční loterie, občas okořeněná výpadky webových služeb a sytému administrující granty GAČRu. Český vědec musí mít v dnešní době opravdu nervy z oceli.
Vedení agentury prorokuje, že pokud se rozpočet schválí v aktuální výši, nebude možné financovat postdoktorské granty přidělené v tomto roce. Nabízí se otázka proč zrovna tyto – kromě toho, že částky na ně vynaložené údajně odpovídají škrtnutým 54 miliónům. Skoro to vypadá, jako by Petr Matějů spoléhal na razantní reakci mladých výzkumníků, kterým je jeden den projekt přislíben a druhý den zas odřeknut. To je zajímavý posun od minulého zasedání RVVI, kde Matějů na (tytéž) výzkumníky sdružené v občanském sdružení Věda žije! chtěl poslat finanční kontrolu a nejraději by je nejspíš vymazal z povrchu zemského. Najednou jsou “radikální” postdoci dobří.
Dalším paradoxem je, jak Matějů chválí svojí instituci jako transparentní. Přitom poslední zápis z jednání předsednictva na jejich webu je z července a o výročních zprávách si můžeme nechat jen zdát.
Před lety nechalo ministerstvo školství vypracovat poměrně rozsáhlý audit české vědy u firmy Technopolis. Závěrečná zpráva auditu (v r. 2011) jasně konstatovala, že je v ČR příliš mnoho prostředků rozdělováno pomocí grantů a příliš málo jako tzv. institucionální financování. Pro stabilní vývoj výzkumných týmů by bylo vhodné tento poměr otočit. To se ale těžko stane, pokud bude GAČR (hlavní zdroj grantů pro základní výzkum) stále navyšovat svůj rozpočet. Dalo by se říct, že správným řešením by bylo nechat stagnovat rozpočet GAČRu a zároveň zvýšit rozpočet AV a vysokých škol. Teď opět přichází český paradox - zatímco o peníze na tyto institucí se každý rok hraje komplikovaná politická hra, na peníze již běžících grantových projektů si zatím politici šáhnout nedovolili. Mít peníze z grantu je tak pro vědce stabilnější příjem než to co dostanou od ústavu či fakulty.
Zatímco GAČR řeší, kde uspoří požadované milióny, politici si přehazují jako horkou bramboru kdo za to může a kam ty peníze vlastně zmizely. TOP09 tvrdí, že půjdou do Agrofertu, ČSSD zas že do církevních restitucí. Vzhledem k tomu, že státní rozpočet je jeden balík, tak se nedá prokázat jedno ani druhé, a i kdyby to šlo, vědcům už to v ničem nepomůže.
Situace se zdá být poměrně nepřehledná, jedna věc je ale jistá. Je skutečně ostudné, že se politici opět snaží ušetřit na vědě. Ačkoliv se škrty v řádu desítek miliónů mohou zdát malé, po letech “úspor” jsou vědecké instituce již tak vyhladovělé, že budou citelně znát. Je to skutečně paradoxní strategie, zkoušet se proškrtat k té kýžené znalostní ekonomice, o které politici bájí bez ohledu na stranickou příslušnost. Soudruzi, tak takhle ne!
