Ilegální motorismus v našich lesích

Máte rádi ten klid, když na čas dáte sbohem městu zmítanému stresem, dopravními kolapsy, cyklisty, auty, autobusy, kriminalitou, psími výkaly a já nevím čím ještě? Projít se přírodou, vyčistit si hlavu? Vytáhnout celou rodinu, sledovat, kde co kvete a zpívá? Jen málokdo by nechtěl. I fanatik do moderních vymožeností rád podlehne.

Bohužel, procházky lesem už často nejsou to, co bývaly. Tím, co vám dokonale zkazí požitek z procházky či výletu, jsou doslova vyšinutí magoři na terénních motocyklech a čtyřkolkách, řítící se - často i opakovaně - kolem vás za neskutečného randálu pneumatického kladiva, smradu ojetého trabanta a odletujících kusů zostuzené, doteď živé přírody. Neznají přitom žádných hranic.

Aby bylo jasno, je mi buřt, jakým způsobem se kdo baví, pokud tak činí na svém a za své, ve společnosti těch, kteří vyznávají stejnou zábavu. Je to dost srozumitelné? Ať si příznivci jízdy na čemkoliv jezdí na komunikacích či v prostorách k tomu určených, s vozidly, do jejichž technického stavu nebylo úmyslně a neoprávněně zasahováno. Na kilometry slyšitelné burácení ilegálně upravených výfukových systémů v lesním porostu, na loukách, v polích, chráněných krajinných oblastech či přírodních rezervacích je příkladem nehorázného pošlapávaní soukromého vlastnictví, pohrdání právy druhých a smutnou ukázkou toho, jak hluboko může morálně klesnout tvor jménem člověk. Nehledě na elementární slušnost a ohleduplnost, což jsou hodnoty, které sebelepší zákon nikdy nenahradí a bez jejichž existence to tady můžeme všichni rovnou zabalit.

Zábava založená na vědomém páchaní škod a otravování života druhých není zábava, nýbrž primitivní vandalismus. Bavit se na náklady druhých není žádné hrdinství. Co takhle kdyby se frajeři složili a koupili si pro své duchaplné dovádění kus pozemku, aby poznali, kolik ta jejich zábava ve skutečnosti stojí? No jo, jenže pak už by to moc zábavné nebylo. Lepší je dělat bordel, kde se dá, a vymlouvat se, že stát jim neposkytne prostor. Nutil snad někdo někoho si ten stroj kupovat? Je stát povinen poskytnout mi zahradu, když si v Baumaxu koupím montovaný zahradní domek? Mám automaticky právo všechno počmárat, když si koupím barvu ve spreji?

Občas jsem přemýšlel, kde se tohle motošílenství vzalo, co to vlastně znamená? Pak jsem narazil na tyto stránky a tak nějak to začalo dávat smysl: Řvoucí terénní motocykly a čtyřkolky prohánějící se beze smyslu tam, kde nemají co dělat, jsou jen variací na invalidní vozíky! S tím drobným rozdílem, že jsou to invalidní vozíky pro duševně postižené, neboť jejich uživatelé mají patrně nohy v pořádku, ale jejich hrubě bezohledné chování dává tušit nějaký zádrhel v makovici. Fakt, že příroda či minulost nebyla k těmto tvorům příliš štědrá, je sice politováníhodný, ale není omluvou pro to, aby to všem okolo sebe vraceli.

Tihle asociálové vyjíždějí na svých motorových „kriplkárách“ zjevně proto, aby ulevili svému psychickému strádání. Zrychlení a vibrace v kombinaci s vědomím páchaného zla stimulují příslušné jezdcovy orgány a dostavuje se tolik žádaná úleva od vnitřního duševního utrpení těchto frustrovaných jedinců, kteří by bez řevu spalovacího motoru pod zadkem patrně nebyli schopni ani přežít, natož se vyrovnat svým zdravým vrstevníkům. A tak celá vesnice, celý les, celé údolí musí vědět, kdo se právě rozhodl bavit, a tento vzkaz musí být v krajině vyryt ještě další týdny i měsíce.

Říkáte si, závist? Co je tu k závidění? Pomalu i bezdomovec může dostat půjčku, koupit křáp dovezený z Číny (nebo ho rovnou ukrást, zákony se přece nerespektují), ukopnout výfuk, natankovat, zakrýt přilbou svůj poďobaný obličej a jet dělat těžkého borce. Vtip je v tom, že on nemá potřebu to udělat.

I když, vlastně ano, závidím. Závidím těm, v jejichž okolí se respektování soukromého vlastnictví, ohleduplnosti a pravidel slušného chování nepovažuje za slabost a odkud ještě nebyl vypuzen zdravý rozum. Jistě, bavme se. Ale berme ohled na to, že tu nejsme sami a že pro jakoukoli naši zábavu jsme se rozhodli dobrovolně, čímž zároveň přijímáme i určité závazky. Ono do určité míry se dá tolerovat ledacos, nikdo nejsme bez chyby, ale vše má své meze.

Tento článek byl napsán na popud pouze úzké skupiny nejvíce prasících uživatelů terénních motocyklů a čtyřkolek (pokud se v tom poznal i někdo jiný, není to moje vina, a pokud jsem se dotkl někoho slušného, omlouvám se). Jsem však toho názoru, že konkrétně hluk do lesa prostě nepatří, ať už je produkován kýmkoli a jakkoli. Samozřejmě s výjimkou ve formě hospodářského využití lesa, které obecně nelze považovat za zlo, neboť bez něho by už spousta lesů byla nejspíše přeměněna v řepková či solární pole. V naší zemi platilo po staletí zvykové právo, že vstupovat do lesa znamená vstupovat v tichosti a s pokorou.

Jaký má smysl, když se jeden motorista jede do lesa rekreovat, pokud tím zároveň naruší stejnou možnost desítce jiných lidí, kteří tam pobývají bez podpory spalovacího motoru? Jsou lidé, kteří mají k přírodě mnohem bližší vztah než že ji pouze sledují z jedoucího vozidla skrze okénko přilby, oblečeni do skafandru jako Neil Armstrong. Uvědomme si, že pro lidi se skutečným vztahem k přírodě je náhlý nájezd čtyřkolek asi tak skvělý zážitek jako když vám začne vyzvánět mobil při intimních chvilkách.

Pokud to opravdu nejde pěšky a bez toho kraválu, a pokud to opravdu musí být po lesní cestě a ne po silnici, považuji za samozřejmost vybrat takovou trasu pro jízdu, která se bezpodmínečně vyhne cestám s turistickým značením a lokalitám, kde je pravděpodobný výskyt většího počtu pěších. Takových tras je nepočítaně! Jsou tací, kteří to respektují, ale bohužel je dost takových, kteří na to kašlou. Ať se takoví potom nediví, že na ně lidi nadávají a koukají skrze prsty, či jim dokonce dělají naschvály. Lidi už toho mají plné zuby a nebudou zkoumat, který motorista je zrovna ten hodný a který je ten špatný.

Přeji si, aby lidé na všech stranách měli vůči sobě více respektu a vždy používali mozek. Jinak to tady půjde od desíti k pěti. Na závěr si dovolím ocitovat z diskuze na webu www.zakaz-vjezdu.cz (což nutně neznamená, že se všemi myšlenkami publikovanými na tomto webu souhlasím):

„Na společnost těžce dopadá fakt, že existuje skupina lidí, kteří jim svým nelegálním chováním působí obtíže. Většině společnosti je víceméně ukradený, jestli někdo možná poničil nějakej stromek. Ale vemte lidem šanci najít někde ticho a klid – pokud si pro tyto hodnoty musí utéct ze sídel měst a obcí až do lesa, udělají to. Ale pokud i tam za nimi dorazí hluk, má bezvýchodnost situace těžký dopad na lidskou psychiku. O to bolestněji na psychično působí fakt, když se tak děje bezprávně, nespravedlivě, a když neexistují metody, jak se spravedlnosti domoci. Ve společnosti vzniká nevíra ve spravedlnost, což bude mít sociální důsledky a dopady. Každý potřebuje odpočívat, a já věřím, že cross projížďka je nádhernej relax… Bohužel právo takto relaxovat zasáhlo do práva někoho jiného, který hledá jinou formu odpočinku – a odvěká definice svobody jednotlivce hovoří jasně – svoboda pouze do té meze, kde se dotkne hranice svobody někoho druhého! Mnohem lépe člověk snese lesáky, konkrétní firmu, proti které se může ohradit, může ji žalovat, firma může dostat pokutu, nebo povolení k činnosti jen tehdy a tehdy – prostě společnost cítí, že má nějaké šance (ať už je účinnost jakákoliv).“