Na severní straně poblíž hlavní brány Pražského hradu je Arcibiskupský palác, který byl vystavěn jako sídlo pražských arcibiskupů. Zdobí ho heraldicky a umělecky unikátní rokokový erb, který stojí za bližší prohlídku.
Hradčanské náměstí v Praze v průběhu dějin vytvořilo monumentální velkorysý prostor obklopený barokními a renesančními paláci. Na severní straně poblíž hlavní brány Pražského hradu je Arcibiskupský palác, který byl vystavěn v 17. století v barokním slohu jako sídlo pražských arcibiskupů.
V průběhu husitských válek bylo zničeno biskupské sídlo na Malé Straně, o více než sto let později věnovací listinou ze dne 5. října 1561 daroval císař Ferdinand I. dům, stojící poblíž Pražského hradu a náležející kdysi Floriánu Gryspekovi z Griespachu, za obydlí arcibiskupu Antonínu Brusu z Mohelnice (1561–1580), který byl zároveň velmistrem řádu křižovníků s červenou hvězdou, a jeho nástupcům jako arcibiskupskou rezidenci. Rezidence prošla mnoha stavebními úpravami. Velká přestavba paláce byla provedena v letech 1676–1694 za arcibiskupa Jana Bedřicha, hraběte z Valdštejna, který povolal z Říma architekta Jana Baptistu Matheye. Ten provedl přestavbu ve slohu baroka.
Dnešní podobu ve slohu rokokovém vtiskl paláci arcibiskup Antonín Petr, hrabě z Příchovic (1764–1793). Stavbu provedl architekt Jan Josef Wirch. Provedl zároveň změny v interiéru, kde vyzdobil reprezentační místnosti v rokokovém stylu a na průčelí druhého patra dal vložit plastický erb pod římsou, kterou zdobí dvě alegorické sochy Síly a Víry od Tomáše Seidana.
Palác má na průčelí jednu z nejkrásnějších ukázek heraldické tvorby v rokokovém slohu. Erb arcibiskupa hraběte z Příchovic. Štít erbu je vložen a lemován bohatou zdobnou rokají. Tvar štítu je heraldicky francouzský. Ve štítu jsou tři husí hlavy v červeném poli. Na štítu je hraběcí koruna a na ní tzv. turnajská přilba s klenotem husích hlav korunovaná knížecí čapkou. Nad celým erbem se klene zelený arcibiskupský klobouk s 10 střapci, který značí, že znak patří arcibiskupovi. Hraběcí koruna symbolizuje rodovou šlechtickou hodnost arcibiskupa, knížecí čapka symbolizuje fakt, že majestátem císaře Rudolfa II. z roku 1603 byli pražští arcibiskupové povýšeni do knížecího stavu. V Obnoveném zřízení zemském z roku 1627 je arcibiskup pražský jmenován jako Primas Regni. V letech 1561–1694 býval pražský arcibiskup zároveň velmistrem Řádu křížovníků s červenou hvězdou, čímž se mu dostávalo potřebného hospodářského zajištění. Zajímavá je přítomnost turnajské přilby. V církevní heraldice se dnes přilby nepoužívají, protože klérus nebojoval se zbraněmi. Nicméně šlechta, která zastávala vysoké i nižší církevní úřady, se nevzdávala rodové reprezentace a používala rodové insignie.
Na průčelí nalezneme pod erbem Příchovského kamenný erb Františka, kardinála hraběte Schönborn-Buchheim-Wolfsthal, který byl 28. arcibiskup pražský (1885–1899) a pocházel ze šlechtického rodu Schönbornů. Zajímavostí je, že ze stejného rodu pochází i současný arcibiskup vídeňský.
Vlevo na průčelí je pak polychromovaný znak pražského arcibiskupství, jedná se o Františka Xavera Kordače s letopočtem 1924. ThDr. Kordáč byl 31. arcibiskup pražský (1919-1931) a svůj osobní znak neměl (nezvolil si ho a používal znak pražského arcibiskupství).
Vpravo je polychromovaný znak s letopočtem 1934. Jedná se o znak Karla kardinála Kašpara, 32. arcibiskupa pražského (1931–1941). Oba muži nebyli příslušníci, ani potomci, šlechtického rodu, ale v katolické církvi je heraldika stále živou součástí života, a tak má každý církevní hodnostář nárok na zvolení si svého znaku, který pak používá při reprezentaci jako osobní znak.
Dovolím si říci, že rokokový erb Příchovského, vedle erbů na domě „U zlatého stromu“, čp 147 a erbů na domě Hradčanské nám. č.p. 58/14, patří k nejkrásnějším znakům Hradčan umístěným pod širým nebem.
