Úspěch seriálu Černobyl z produkce HBO není zárukou, že se povedou i jiné projekty o dějinách Ruska. A přímo odstrašující je seriál Poslední carové (Last czars, USA, 2019).
Produkční společnost Netflix natočila seriál Poslední carové s ambicí být dokumentární sérií, děj prokládají komentáře historiků a v podstatě dějové pokrytí je od korunovací imperátorského páru Mikuláše II. a Alexandry Fjodorovny do jejich tragického konce ve sklepení domu inženýra Ipaťjeva.
Je až překvapující, kolik faktografických chyb je možné vtěsnat do relativně krátkých dílů této serie. Velké chyby provázejí celkové nepochopení doby panování Mikuláše II, tvůrcům zůstal utajen mechanismus fungování carského dvora, vztahy na něm a propojení s elitami tehdejší doby v Rusku i způsob života panovníka a jeho rodiny. Je velmi znepokojující, že veřejnost bude čerpat informace o posledních panujících Romanovcích právě z tohoto díla. Je to přehlídka zaběhnutých klišé o Rasputinovi a carevně, tancujících medvědech, Sibiři a vodce.
Každý díl by vystačil na jeden blog s výčtem chyb. Podívejme se alespoň na první díl.
Vše začíná pohřbem otce Mikuláše Alexandra III. Předně pohřební ceremoniál u imperátorského dvora byl vysoce formalizovaný a sám panovník byl na veřejnosti vždy obklopen suitou dvořanů a strážemi, zde je to jakýsi úzký rodinný kruh kolem rakve zesnulého panovníka. Mikuláš je zobrazen, jak si ze smutku přímo v chrámu přihne z placatky (sic) a moskevský gubernátor velkokníže Sergej Alexandrovič sdělí, že tělo bylo špatně balzamováno a zapáchá. Pití v chrámu bylo přísně zapovězeno všem bez rozdílu a nikoho by to v době konce 19. století v nábožném ruském prostředí ani nenapadlo, natož panovníka, stejně tak by se takto velkokníže nikdy na pohřbu nevyjádřil, to je zcela absurdní. Další zcela nemyslitelná scéna následuje. Vidíme soukromé apartmány imperátorské rodiny, kde vdova po panovníkovi Marie Fjodorovna vkládá na hlavu Alexandry Fjodorovny diadém a sdělí, že „teď si jedna z nás“. Ne, skutečně se takto nikdo nekorunoval kdesi v soukromí. Jakákoliv korunovace byla událostí veřejnou, mělo se jednat o mystické spojení ruského panovníka s Bohem a lidem.
V době korunovace Mikuláše II. se udála tzv.Chodynská tragédie nebo též tragédie na chodynském poli – byla to davová panika, ke které došlo 18. května 1896, na Chodynském poli v Moskvě během oslav korunovace, bylo ušlapáno cca 1300 lidí. Tvůrci seriálu zasadili tuto událost přímo do korunovačního dne, aby podtrhli symboliku krvavého začátku panování Mikuláše II. Ve skutečnosti byla korunovace o několik dní dříve, 14.5. Dále pak bylo sděleno, že Mikuláš s chotí nenavštívil zraněné oběti tragédie. To je zcela nesmyslné tvrzení. Korunovaný pár navštívil o několik dní později Staro-Kateřinskou nemocnici a Mariinskou nemocnici v Moskvě a panovník věnoval desítky tisíc rublů na pomoc obětem, událost ho hluboce zasáhla jako člověka, který měl vroucně rád Rusko a obyvatele své rozsáhlé říše. Ovšem seriál ho tímto vykreslil jako jakéhosi bezcitného muže odtrženého od své země.
Samostatnou kapitolou je zobrazování ilustračních fotografií. Tak místo Verchoturského kláštera, který je na Sibiři, je ukázán arménský klášter Chor Virap. Vrcholem a zlatým hřebem seriálu je zobrazení Rudého náměstí v Moskvě roku 1905 s Leninovým mauzoleem, to bylo umístěno na Rudé náměstí až ve 20. letech. Tyto chvíle budí dojem, že seriál měl být komediální…….
Korunovace Mikuláše II. v kremelském Uspenském chrámu byla jednou z nejpompéznějších události historie Romanovců. Zde je pojata jako jakási rodinná událost. Největšími chybami bylo zobrazení, že metropolita, který pár korunuje, přežehnává Alexandru korunou, koruna nebyla sakrálním předmětem a nikdo s ní nikoho nežehnal. Dále je tam zobrazena reálná událost , kdy se při korunovaci sesmekl z krku Mikuláše Řád svatého apoštola Ondřeje Prvozvaného, nejvyšší vyznamenání Říše tehdy a i v dnešním Rusku. Kromě toho, že podoba Řádu není správná, tak je ukázáno, že panovnický pár tento Řád překročí či snad na něj šlápne na zemi. Toto je zcela nemyslitelné. Tyto předměty měly ceremoniální charakter a těšily se velké úctě, něco takového by panovník nikdy neudělal.
Můžeme pokračovat dál a dál, ale myslím, že pozorný čtenář si již mohl udělat obraz uvedeného seriálu. V tomto duchu vše pokračuje až do konce. Kdo chce vidět Leninovo mauzoleum v době, kdy Lenin žil, těšil se zdraví a plánoval svou revoluci, prosím, ostatním doporučuji šetřit časem a hledat informace o této době a posledním ruském carovi jinde, tento seriál si pozornost laskavého čtenáře nezaslouží.
