O Pachtech z Rájova, Mozartovi a uherském rodu Berényi na Anenském náměstí na Starém Městě v Praze. Krátká vycházka stále ještě sváteční Prahou.
při procházce po Smetanově nábřeží v Praze můžeme zabočit na Anenské náměstí, které určitě mnozí čtenáři znají. Jedná se o jedno z nejzajímavějších náměstí na Starém Městě, je velmi malé a poblíž rušného nábřeží, přesto křivolaké přilehlé uličky a málo frekventovaný průchod domy do Karlovy ulice místu dodávají malebný ráz. Působí až odlehlým dojmem a zachovává genia loci této části Prahy.
Na jihozápadní straně náměstíčka můžeme vidět palác Pachtů z Rájova. Půvabnou komorní rokokovou stavbu, která přímo vybízí k obdivu. Stavitelem, či spíše osobou, která vtiskla paláci dnešní vzhled z roku 1770, byl Hubert Karel hrabě Pachta z Rájova podle projektu Jana Josefa Wircha[1]. Pachtové z Rájova byli původně měšťanský rod, ale císař Ferdinand II. povýšil 4.1. 1628 Jana st. Pachtu, měšťana Horšovského Týna do českého vladyckého stavu a udělil mu erb.[2] Jeho synové se pak přestěhovali na Nové Město pražské a započal postupný vzestup rodu. Přes získání rytířského stavu až po hodnost hrabat roku 1721. Pachtové z Rájova vstoupili do dějin jako rod významných stavebních a hudebních mecenášů. Bratr Huberta Karla Jan Josef byl velkým milovníkem hudby, kterou i sám komponoval. Právě pro něj složil slavný Mozart šest německých tanců, které byly uvedeny na večerním plesu v paláci na Anenském námětí.[3]
A proč ten název „oříšek pro veverku“, název takřka pohádkový? Když se zadíváme pozorně vzhůru na rokokovou fasádu paláce, tak uvidíme alianční erb Huberta Karla Pachty z Rájova (vlevo, heraldicky vpravo)[4] a jeho manželky Barbary Berényi de Karancsberény.[5] Rod Berényi de Karancsberény měl v erbu veverku ve zlatém štítu sedící na zlaté koruně a držící v předních tlapkách oříšek, veverka je provázena šesticípou hvězdou. Tento znak obdržel rod roku 1431[6] a patřil k jedním z nejstarobylejších v Uhersku, kdy jejich předek Mihaly je uváděn již roku 1231, hraběcí stav získávají roku 1700. Členové rodu zachovávali loajalitu k rodu Habsburků i za četných protihabsburských povstáních v Uhrách v 17. století a zastávali nejrůznější vojenské, duchovní a úřední hodnosti v Uhersku až do 19. století, kdy postupně zaniká soustava šlechtické samosprávy Uher. [7] Rod vymřel hrabětem Ferenczem Berényi, který zemřel 29. května 1888 a Pachtové z Rájova opouštějí naše území v průběhu 19. století, kdy kolem roku 1900 již drželi statky pouze v Horním Rakousku. [8]
Rozverná veverka s oříškem je patrně jedinou známou připomínkou starobylého dnes již vymřelého uherského rodu Berényi na našem území, snad jí ještě dlouho uvidíme na Pachtově paláci v srdci Starého Města.
[1] Jan Josef Wirch byl český architekt a stavitel období pozdního baroka a rokoka. Vedle Anselma Luraga se řadí k nejvýznamnějším představitelům české rokokové architektury. Ve své tvorbě navazoval jak na domácí tradice českého vrcholného baroka a na díla Dientzenhoferů, tak i na vídeňskou architekturu
[2] Císař Ferdinand II. povyšuje Jana staršího Pachtu, měšťana horšovotýnského, do českého vladyckého stavu, uděluje mu erb a predikát z Raijova. www.esbirky.cz [online]. [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. (česky)
[3] https://www.ped.muni.cz/wmus/studium/doktor/mozart/secky/secky.htm
[4] Ve zlatočerveném štítu s černo-stříbrným břevnem rozkřídlenou černou orlici se zlatou korunou, která má na prsou korunovaný červený štítek se stříbrným břevnem. V tomto štítku je doleva otočený stříbrný dvouocasý lev ve skoku, který má rovněž na hlavě zlatou korunu a drží stříbrný sloup se dvěma palmovými větvemi
[5]Vývod z rodokmenu - https://www.geni.com/people/Gr%C3%A4fin-Barbara-Berenyi/6000000031247639635?fbclid=IwAR2MdsHZErGsBDkrplXbKUgG9bWC5EKg6YS374f0Q3QSOMkFFtN3Ciif-B8
[6] Listina byla vydána v Norimberku na den svatého Řehoře 1431,tj 12. března císařem Zikmundem Lucemburským - https://www.arcanum.com/hu/online-kiadvanyok/Turul-turul-1883-1950-1/1889-5080/1889-1-5081/a-berenyi-csalad-czimeres-levele-1431evbol-519A/
[7] K erbu rodu - https://www.arcanum.com/hu/online-kiadvanyok/Nagyivan-nagy-ivan-magyarorszag-csaladai-1/masodik-kotet-A9B/berenyi-csalad-karancs-berenyi-grof-AFD/
[8] MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory po současnost, díl II. N-Ž. Praha : Argo 2010, s. 52.
