Chci se ještě vrátit ke svatbě Jeana-Christopha prince Napoleona a Olympie Eleny Marie princezny Napoleon, rozené von und zu Arco-Zinnebergové. Svatba má ještě další hlubší význam.
Svatba obou urozených manželů je určitým symbolem dalšího překonávání poválečných bolestí a šrámů mezi Německem a Francií. Pro mladou a nejmladší generaci je to možná málo čitelné, ale pro starší lidi je to téma stále aktuální. Jedná se o prarodiče obou novomanželů. Válka a lidská zloba přinesla své hořké plody a tragicky rozdělila národy a rodiny. Vraťme se k prarodičům obou novomanželů.
Děd Olympie Ulrich Philipp von und zu Arco-Zinneberg (nar. 2.10.1915 Mnichov, zemř. 31.12.1980 Pasov) byl nadporučíkem válečného námořnictva Velkoněmecké říše (Oberleutnant zur See), velitelem ponorek U-922, U-29 a U-A, nositelem Železného kříže I. a II. stupně a odznaku U-Boots-Kriegsabzeichen 1939. Sloužil tedy jako voják nacistickému režimu, který tehdy jako zlý stín vládl v jeho zemi.
Děd Jeana-Christopha Louis princ Napoleon (nar. 23.1. 1914 Brusel, zemř. 3.5.1997, Prangins, Švýcarsko) měl složitější cestu ke službě své vlasti. Narodil se v Belgii a jako přímý potomek krále Vestfálského Jeroma, bratra Napoleona I. Bonaparta, měl zakázáno mít pobyt a občanství Francie. Až do roku 1950 ve Francii platil zákon, který zakazoval přímým následníkům a pretendentům trůnu panujících dynastií Francie mít francouzské občanství. Nicméně zákon nemohl uhasit horoucí srdce vlastence prince Louise a ihned po vypuknutí války píše dopis tehdejšímu předsedovi vlády Francie Daladierovi, aby se mohl vrátit a sloužit své zemi ve zbrani, ale je odmítnut. Přijímá tedy pseudonym Louis Blanchard, vstupuje do Cizinecké legie a je odvelen do Severní Afriky, kde Legie čeká na rozkazy k boji proti nepřátelům Francie. Jenže přichází kapitulace a Legie musí složit zbraně. Princ Napoleon se opět nevzdává, vrací se tajně do Francie a snaží se připojit ke Svobodným Francouzům v Londýně, ale je zadržen při přechodu Pyrenejí a vězněn. Nakonec se mu daří připojit se k hnutí francouzského odporu pod krycím jménem Louis Monnier a působí ve Francii v organizaci Organisation de résistance de l'armée, O.R.A. Byl mj. komandérem Řádu čestné legie, nositelem Medaile francouzského odporu (La médaille de la Résistance française) a Válečného kříže 1939-45.
Oba urození muži stáli na opačných stranách konfliktu, který byl nejobludnějším obdobím našich evropských dějin. Aby se jejich vnuci spojili a šli nadále společně životem, protože minulost jsou zažloutlé fotografie v rodinných albech a zčernalé portréty na zdech, nebude zapomenuta, ale nikdy nesmí bránit ve štěstí a budoucnosti dnešnímu dni.
