RECENZE RECENZÍ neboť Čím negativnější kritika, tím lepší kritik.

Nad moc věcma se nerozčiluju – například vydržím s klidnou tváří chyby v textu nejčtenějších českých novin (nemyslím Blesk, to nejsou noviny), trapné titulky českého bulvárního média (nebudu ho prezentovat či pomlouvat, ale podle mě vážně není Super) ani to, že hlavní zprávou dnešního dne je náš  rozvádějící se pan premiér (co je komu do toho a proč by .mě měl zajímat jeho manželský život, restituce stejně pojedou dál). Trochu už mě ovšem ze židle zvedá česká divadelní kritika.

                Než začne mela v diskuzích, veřejně se přiznávám, že nemám vystudovanou žurnalistiku natož divadelnictví, nějakým extra ochotným ochotníkem jsem taky nebyla a ani nemám zájem jím v budoucnu být. Kritiky píšu proto, že když jsem sama chtěla vyrazit do divadla, nenašla jsem jich na internetu dostatek a tak nějak všechny byly spíše důvodem, proč do divadla vůbec nejít.

                I přesto, že nejsem zkušeným recenzentem s potřebným vzděláním si myslím, že je nemožné, napsat kvalitní kritiku hodinu po tom shlédnutí představení. Při poslední premiéře jsem pozorovala hru s bločkem v ruce a zapisovala si zajímavé detaily, sledovala reakce okolí na scény,  ptala se na jejich názor po skončení představení. Kolem mě jsem nikoho jiného něco podobného dělat neviděla.

                Večer, když jsem přišla domů, jsem náhodou název hry zadala do googlu a hleďme: 2 hodiny po představení jsem si stihla přečíst, jak je hra strašná, nikomu se nelíbila, nikdo se nesmál, atd. Pán co tuto kritiku napsal, seděl někde blízko mě na tom stejném představení, přesto měl naprosto odlišný názor.

Takže, abych shrnula co je podle mého soudu špatně:

1. Není možné napsat recenzi ihned po představení (dojmy z inscenací má člověk dny po shlédnutí, některé pasáže a monology v nás opravdu kus sebe zanechají a nutí nás si nad nimi popřemýšlet – to je přece na divadle to krásné).
2. Správný kritik jde na hru alespoň 2x – napoprvé si všeho nevšimne, všechno si neuvědomí, vše nezaregistruje a nepochopí.
3. Není špatné si alespoň jednou ten lístek zaplatit – pak se s klidným svědomím vypišme z toho, jak hrozné představení bylo a že to za ty prachy fakt nestojí.

          Když už negativní recenzi psát chceme, popišme tam přesně, co se nám nelíbí – scéna, herci, zpracování scénáře, režie. Ne například, když jsem si jednou u kolegy blogera přečetla: Ta hra je prostě celkově nějaká divná.

          Ve výsledku si stejně divák sám rozhodne, na co se půjde do divadla podívat, protože každému se líbí něco jiného. Nicméně je smutné, že jedna špatná recenze vás může připravit o radost z divadelního představení, na které po jejím přečtení už nechcete jít.