Soucítím! Prdy naší malé skončily mezi třetím a čtvrtým měsíce. Ty záchvaty řevu (ne, to mělo do pláče daleko, to byl prostě řev) pravidelně začínající kolem 18 hodiny, mám stále před očima.

Probiotika - k ničemu, cvičení nožičkama - k ničemu, teplý polštářek na bříško - k ničemu, nošení v šátku - nic nezlepšilo. Kombinace espumisanu a babycalmu (střídáno při každém kojení) nějaký efekt měla. Rozhodně jsme poznali rozdíl, když nám později jedno nebo druhé balení došlo, ta hrůza byla opět druhá den zpět.

Je to náročné, hlavně bezmoc - dlouho očekávaný drobeček trpí a člověk může jen přihlížet.

Bez čeho jsme první měsíce ale nemohli vůbec fungovat byl míč. Hopsání na míči (společně s kojením) pomáhalo uklidnit jako nic jiného.

Hodně sil do dalších měsíců :-)

Přesně jak popisujete - nejhorší to je mezi 18. a 19. hodinou :-) A tři měsíce ještě daleko..to mě jímá hrůza :-)

Zavzpomínala jsem si a tak trochu se i pobavila... je to všude stejný, věřte mi (jen mně se podařilo s kojením vydržet, ale to nevnímejte jako výčitku ani moje vytahování se. Všechno má svoje). S tím informačním embargem (jako že to vypadá natřené narůžovo)... berte to tak, kdyby se to psalo v návodu na výrobu miminka, kdyby to všechno nebylo v hormonálním oparu a reklamních barvách, tak by Zeměkoule brzy vymřela... každý druhý by si to rozmyslel. A to by byla, věřte mi, veliká škoda. Zajděte si na kafčo s kamarádkou, dojděte si ke kadeřnici a přidejte se k breptání o důležitostech a o ničem a uvidíte. Ono to už tedy, lepší či klidnější nebude, každý věk dítka má svoje, ale Vy získáte pomalu nadhled a budete schopna si to, co právě je, užít. Jinak, protože mám 20-letý rozdíl mezi nejstarším a nejmladším synkem, přidala jsem se k fb stránkám můj kojenec a moje batolátko a musím říci, že nikdy není pozdě se naučit spoustu novostí a získat onen kýžený nadhled. Mně tam kdyžtak najdete, kdyby něco. Mějte se prima a užívejte si.

To nechápu. Máte dvouletou dovolenou, jedno dítě. Za dva hodinky máte vše udělané a pak si jen můžete hodit nohy na stůl a dohnat četbu

Mně přijela na první týden mamka-nikdy jí za to nepřestanu být vděčná,i když (dnes už bývalý) manžel na to nekoukal s pochopením.Uvařila,vzala si na hodinku dvě kočárek,strašně mi to tehdy (před 20 lety ) pomohlo.

Já tu měla taky týden mámu, ani jednou jsme se nepohádal, a když odjížděla - bulela jsem :-)

Díky Bohu za to, že píšete o tom, jak to bude lepší - to se krásně čte :-) Ještě dodám - chtěla jsem druhé dítě do dvou let. Samozřejmě je teď vše jinak :-)))

My máme druhé a třetí děcko od sebe 18 měsíců.Byl to hukot,ale pro ty děti je to super.Jsou to parťáci,napojení na sebe,hrajou si,takový vztah já se svojí o 5 let mladší sestrou prostě nemám.

Karma! Vydržte, už bude jen a jen lépe. Byla jsem na tom podobně, úplně nereálné představy o pohodovém spacím miminku včetně kojení. Mléka paradoxně dostatek, syn ale prostě jen nechtěl a nechtěl sát, bohužel jsem psychicky nevydržela a nedala si s ním větší práci, vyčítám si to dodnes. Pak i Vámi zmiňované koliky, nekonečné proplakané hodiny, syna i moje. Domácnost v " rozkladu". Naprostý pocit selhání a neschopnosti. Zařekla jsem se, že další dítě nikdy! No a za měsíc si už, doufám, pochovám svého druhého synka, zase to bude mazec, ale stojí to za to Přeji Vám hodně sil a zdraví.

Karma. A hlavně klid. Hoďte si nohy na stůl, uvařte dobrý čaj, (vždyť právě myjete nádobí nebo perete, ne?) Všechno počká a to neustálé houpání nálad prostě přejde.

Vyrazte na kávu s někým, kdo nemá miniděti, abyste věděla, že svět se pořád točí. Bude to dobré, v téhle době blbne každá a která tvrdí, že ne, tak si jen nevšimla (její okolí určitě).

nebojte to nejlepší máte před sebou

jak mu začnou růst zoubky, jak se naučí chodit až ho sotva dohoníte, když se naučí mluvit a bude to věčné PROČ?

pak přijde škola, puberta---mateřství je nádherná nikdy nekončící dřina