Přečetli jste kdysi klidně tři tlusté romány za měsíc a dnes tak maximálně časopis? Není čas? Raději se podíváte na film, než louskat písmenka? Když přece jen sáhnete po knize, rozbíhají se vám myšlenky a nejste schopni se na čtení soustředit?
Zlenivěl vám mozek, a čím déle bude bez čtení, tím hůře se k němu bude vracet. Je to třeba jako s cizím jazykem, kterým jste dlouho nemluvili. Čtení je však to nejlepší, co můžeme své hlavě dopřát, aby dobře fungovala. Pomáhá uchovávat mozkové buňky a dokonce vytvářet nové. Obzvláště ve věku, kdy začínají tyto buňky pomaličku ubývat, je čtení tou nejlepší mozkovou gymnastikou. Pasivní sledování televize tuhle činnost rozhodně nenahradí. Představte si, co všechno se musí v naší hlavě odehrát, když začneme číst knihu. Oči vidí nějaké znaky, které se musí převést do písmen, do slov a vět, pochopit jejich význam a současně si představit i vizuálně to, co čteme. Promítáme si takový svůj vlastní film. To má najednou mozek honičku. Když si pustíme film v televizi, udělal už tohle všechno za nás někdo jiný a naše hlávka si dopřává oddech. Někdy to potřebujeme, ale určitě ne večer co večer. Čtení není žádný závod, abychom se předháněli v tom, kolik kdo přečte knih. Chce to mít své vlastní tempo, aby člověk vklouzl do příběhu a mohl ho prožívat. Proto nejsem zastáncem rychločtení. To mi připadá dobré například pro bezvýznamné e-maily. S rychločtenáři se občas setkáváme i na našem blogu. Takový člověk přeletí článek, zpravidla ho nemá čas pochopit, ale zato má potřebu připojit svou mimoňskou reakci do diskuse. Běžný čtenář má tempo 150 – 300 slov za minutu, hranice rychločtení je údajně těsně pod pěti sty slovy. Druhým extrémem jsou lidé, kteří i potichu čtou tak, jako kdyby někomu předčítali. Vlastně si v duchu deklamují, čtou hrozně pomalu a nedaří se jim dobře soustředit na text. Všechno se však dá natrénovat. Kdo není zvyklý číst, určitě nebude začínat antickou literaturou, ale sáhne například po napínavé detektivce. Je důležité vyčlenit si třeba hodinu jen na čtení, posadit se někde v klidu a hlavně nepřemýšlet nad tím, že zrovna teď by se měla zalévat zahrada nebo vytírat podlaha. Když se naučíte soustředit aspoň chvíli jen na knihu, uvidíte, jak vás dokáže vtáhnout do děje a budete tak zvědaví, jak je to dál, že se budete těšit na každou chvíli, kterou si na čtení najdete. Kdo rád čte, určitě zná i ten chvilkový pocit smutku, když dojdete na poslední stránku a máte se s krásnou knihou rozloučit. Když už však máte nachystanou další v pořadí, za chvíli začne zase nové dobrodružství. Mívám většinou rozečtené tři knihy současně. Jednu v obýváku, když mám na čtení víc času, jednu na nočním stolku na příjemné usínání a jedna tenčí je určena do vlaku a MHD. Moje okolí to většinou nechápe, ale já jim vysvětluji, že je to v podstatě stejné, jako když sledují v televizi seriály – taky mají přehled, co je v Ulici, Ordinaci i Obchoďáku a neplete se jim to. Většinou. V poslední době si knížky pečlivě vybírám, protože mi najednou došlo, že už rozhodně nestihnu v životě přečíst všechno, co bych chtěla. Uvědomila jsem si to před pár lety v knihovně a můžu vám říct, že to byla pěkná depka.
