Babičky - ohrožený druh

K čemu vede dnešní všudypřítomný „kult mládí“, který žene babičky do posiloven a pod skalpely plastických chirurgů? K tomu, že se nejedna dáma za svou roli prarodiče stydí, připadá jí naprosto nepatřičná a hroutí se při představě, že na ni venku prcek zavolá: „Babi!“ Tahle problematika se samozřejmě týká i mužů, jen si myslím, že v menší míře.

Naše babička vařila nejlepší polévku na světě. Po letech jsem pochopila, že to nebylo ani tak receptem, jako spíše tím, že jí bylo málo. Zvykla si vařit jen pro sebe a pro dědu, takže tři hladové kobylky, které přijely na prázdniny, nestíhala krmit. Byla to naše milovaná babička, která foukala na bolístky a občas, naoko rozzlobeně, třepla po zadečku. Bylo jí tehdy kolem padesátky, takže z dnešního pohledu mladá ženská. Známým se nedávno narodil krásný zdravý vnouček. Když jsme po pár setech volejbalu seděli v naší oblíbené osvěžovně, čekala jsem, že začne bouchat šampaňské, ale ono nic. Dokonce vůbec nic, ani slovo. Tak jsem to nevydržela a trošku zarýpala. Jim bylo trapně. Ne proto, že zapomněli poručit rundu, ale proto, že si přece o nich někdo nemůže myslet, že jsou babka s dědkem. Mimochodem do padesátky jim moc nechybí. Koukali na mě jako na vraha, že jsem o tom vůbec začala mluvit. S jednou takto postiženou kamarádkou jsem nedávno vedla na tohle téma debatu, kterou jsem zakončila povzdechem, že na rozdíl od ní vidím větší smysl života v našich potomcích než v nejnovějším designu umělých nehtů. Neurazila se, ale odpověděla mi svým oblíbeným citátem z knihy Marcely Mlynářové Důchodkyně nestřílejte: „Od určitého věku by bylo nejlepší, kdyby se děti objevovaly jen za účelem plnění našich potřeb a s vnuky nás seznamovaly prostřednictvím fotografií“. Podle vědců žijeme na rozdíl od většiny ostatních savců tak dlouho proto, abychom mohli pomáhat právě s výchovou svých prapotomků, protože lidskému mláděti trvá příliš dlouho, než se osamostatní. Věřím, že tak mnoho rodin funguje, ale stejně mi z toho všeho vychází, že dítko má největší štěstí, když má hodnou a zdravou prababičku a pradědečka, protože životní etapa těch správných babiček se zřejmě začíná pomalu vytrácet a to i vlivem prodlužování odchodu do důchodu.