Babička

Já se tedy hlásím. V prosinci mi bylo 40 let a před čtyřmi dny jsem se stala babičkou ( to jen poznámka k tomu, že něktěří neznají babičku, které je míň než 50 ). Přiznávám se, že se na babičku v pravém slova smyslu necítím a z těhotenství své dvacetileté dcery jsem odvázaná nebyla, ale když jsem si svou vnučku poprvé pochovala, přiznávám - jsem nadšená babička a rozhodně si přeju, aby mi vnučka říkala babičko a ne Stáňo. Sice asi nebudu taková ta typická babička v zástěře a v šátku ( to už dneska asi ani neexistuje ), ale už teď se těším na všechny aktivity, které spolu budeme podnikat.

babičky budiž pochváleny

za mě karma

Nevím přesně,

co si kdo představuje pod termínem "babičkovská role". Mně je 55 let, jsem zaměstnaná a práce mě baví, mám spoustu přátel a ráda se s nimi stýkám, ráda jedu na dovolenou, jezdím na kole, turistikuji, tančím. Prostě si svůj život užívám. Za několik dní přivede moje dcera na svět chlapečka. Moc se na vnoučka těším.  Bude obohacením mého života a těch, kteří to takhle nedovedou chápat, je mi líto.

Ono je vůbec zajímavé,

že ženy jako jediné samice ze všech savců nejsou schopné reprodukce až do smrti, ale že se jim v určitém věku dostaví menopauza. To muselo mít v průběhu evoluce nějaký hodně pádný důvod, když nic takového nepozorujeme ani u nejpříbuznějších primátů. Prostě - mít babičku musela být v pravěku zřejmě obrovská konkurenční výhoda.

Re: Ono je vůbec zajímavé,

No, oni se ty babičky v pravěku menopauzy pravděpodobně nedožívaly. A pravděpodobně také nezažily moc menstruací.

Já bych to neviděl tak tragicky,

sice to, co popisujete, má jistě reálný základ, ale vidím dvě možná řešení. První jste sama načrtla, roli babiček převezmou prababičky, to se týká rodin, kde se dosud dodržuje dvacetiletá generace (jinými slovy, ženy nechodí na VŠ a rodí v době, kdy jejich vrstevnice šprtají na zkoušky).

Pak je tu druhá cesta, totiž že se prodlouží generace z dvaceti let na třicet. Totiž, jednak žena, která ve dvaceti čtyřech letech dokončí školu, dost pravděpodobně bude chtít pár let budovat kariéru, jednak tomuto prodloužení nahrává i obecně sílící trend singles, kdy ženy jsou z iluze bezstarostného života vytrženy nemilosrdným tikotem biologických hodin... A ty se před třicítkou v dnešním světě plném možností spíše neozvou.

A ve věku blížícím se odchodu do důchodu už těch žen, které mají trauma z oslovení babi, bude poměrně málo.

Re: Já bych to neviděl tak tragicky,

Já myslím, že ne. Neschopnost přijmout fakt, že jsem babička nezáleží zase tolik na věku, ale spíš na osobnosti.

Vnoučata

Člověk,který nepřijme fakt,že je prarodičem,má nějaký duševní problém.Vždyť je to normální koloběh života. Já se na babičkovství těším,i když to bude tak za 2-3 roky a budu ještě pracovat. U bude mě hřát u srdce,když mi někdo řekne,že na babičku dobře vypadám.

Re: Vnoučata

  Vnoučátka se ohlásila, když mi bylo pětačtyřicet. Udělal jsem dost pro to, abych s nimi mohl být pohromadě co nejvíc. A byl to dobře prožitý čas.

Mě je nejsympatičtější zlatá střední cesta.

Moje máma také sportuje, a také ráda zapojí i mého syna. Třeba si s ním klidně zahraje fotbal a nebo ho vezme k moři.

Stará se dost. To ale neznamená, že má kluka na krku každé odpoledne. Má nárok si také užít důchodu.

Re: Mě je nejsympatičtější zlatá střední cesta.

Není nad to,když babička v rakvi vypadá mladě a svěže

No jo,

jestli ono to nebude tím, že dnešní babičky dělají do 63 let a jsou na ně kladeny nároky jak na vzhled, tak na výkon-do toho samozřejmě nepočítám blbky, které se opravdu stydí za to, že jsou v 50-ti babičky. Holt, neměly začínat tak brzo nebo být osvětovější vůči svým dětem. problém dnešních babiček je spíš v tom, že díky pracovnímu nasazení, ketré je jim v podstatě vnuceno, nemají na vnoučata čas, jak by chtěly.....