Reklamace vadného zboží v ČR prostě nefunguje

A nemá cenu tvrdit opak.

Znáte to určitě všichni. Zakoupíte si pěkné botičky, ať už botasky nebo lodičky. Když máte štěstí, žralok na jedné z bot se vám objeví až za půl roku. A to nemyslím boty z vietnamských tržnic. Tam je určitá nemožnost reklamace vyjádřena cenou výrobku a také úrovní češtiny prodávajícího.
Juknete do sbírky zákonů a zjistíte, že na krásné lakýrky od jakési italsky znějící firmy se vztahuje dvouletá záruka. Po tuto dobu by jste měl užívat tyto boty bez problémů, zkrátka využívat je k účelu, ke kterému jsou boty obvykle vyrobeny, tedy k chození. Ano, neměl byste s nimi hrát kopanou, nebo si nechávat pokusmo přejíždět nohu parním válcem.
Když přijdete 2 dny před uplynutím dvouleté záruční doby s tím, že máte botky trochu poškrábané a sešlapané, asi s tím taky nic neuděláte.
Stále častěji se ale stává zvykem, že žralok o kterém jsem mluvil, cení zuby ze své tlamy na chodce co je míjíte již po 3 měsíčním nošení. Od prodávajícího se ale dozvíte zajímavou příhodu. Prý často zakopáváte.
„Vidíte, máte tady trochu odřenou špičku. To znamená že často zakopáváte.“
Navíc vada prý není způsobena vadným materiálem, ale nesprávným používáním.
Další finta prodávajících při uplatňování reklamace je ta, že vada která se vyskytla je způsobena nadměrným používáním daného výrobku.
„Ha! Vy ty boty nosíte denně, že? No tak přece si nemyslíte, že při každodenním nošení po dobu půl roku se neudělá žralok? Obzvláště když stále zakopáváte!“
No a pak to přijde. Reklamační proces.
Prodávající má nějaký čas na to aby chybu odstranil. Více se ale stává, že prodávající pošle zboží výrobci a ten určí, zdali je reklamace oprávněná či nikoliv. Takže nejdříve se dozvíte následující:
„Ano, máte tady žraloka, ale my to musíme poslat výrobci a ten to posoudí, popřípadě opraví.“
Protože to jsou ale boty italské a zastoupení v ČR firma má jen jediné kdesi v Háji ve Slezsku, trvá to obvykle 1-2 měsíce než dojde nějaká odpověď, protože v Háji ve Slezsku všechny reklamace musí konzultovat přímo s Itálií. Necháte tedy boty poslat do háje. Jste bez bot, bez peněz a čekáte 1 – 2 měsíce na smilování boží. No a pak vám řeknou, že je vaše reklamace neoprávněná, ale že vám to samozřejmě mohou opravit za 90 korun českých. No a vy se vzpíráte a hádáte, řvete na pokladní když zjistíte, že ona za nic vlastně nemůže, protože je placena majitelem obchodu, který jasně nakázal, že žádné reklamace se teď v dobách „kríze“ nebudou brát. A majitel obchodu obvykle bývá na dovolené nebo na „služební cestě“.
A tak si říkáte, že máte přece skvělou možnost v podobě úřadu na ochranu spotřebitele. Ale pak zjistíte, že úřad na ochranu spotřebitele je vlastně jen „poradní“ organizace, která vám jako z kopíráku přepošle text, jak se v dané situaci chovat a co udělat. Úřad na ochranu spotřebitele se osobně zabývá jen velkými rybami, nikdo s vámi do obchodu za ruku chodit nebude. Dozvíte se, že musíte vyjádřit písemně,  že nesouhlasíte z rozhodnutím o neoprávněné reklamaci a máte se vydat řvát na pokladní znovu. Jenže ta je neoblomná a tak prý máte učinit další krok. Pomůže soudní znalec! Ten vám jasně a objektivně zhodnotí, zdali je právo na vaší straně či nikoliv. Takže vaše boty putují soudnímu znalci a vy nemáte v čem chodit a jste zhruba o 2-3 tisíce korun chudší, protože soudní znalci nejsou charitativní organizace.
A tak jste si koupili boty za patnáct stovek, 2 tisíce jste dali znalci a 100 korun jste utratili na poštovném.
Vítězoslavně kráčíte s pozitivním hodnocením soudního znalce k prodavačce a myslíte si jak jste vyhráli a že vám všechny vaše náklady proplatí. OBROVSKÝ OMYL!
Posouzení od soudního znalce je pouze a jenom posouzení. Není to žádné soudní rozhodnutí ani soudní příkaz. Prodavačka není najednou žádná blbka a ví, že soudní znalec je sice hezká věc, ale vy jste stále tam kde jste byli. S botami v kterých se nedá chodit, bez několika stovek a hlavně vytočení na míru nejvyšší.
Oukej, někdy se v obchodě zaleknou, že jste došli až tak daleko a soudní znalec na ně zabere, a boty vám zdarma zalepí. Ale že by vám náklady na něj proplatili? Ani náhodou!
Takže  i když vám nyní již boty zdarma opraví jste v minusu.
No a nyní už vám opravdu zbývá jen soud. Budete se soudit o boty za patnáct stovek a o náklady na soudní výlohy?! Jste snad padlí na hlavu??? Moc dobře si spočítáte, že kvůli botám absolvovat roční soudní tahanice vás bude stát na nervech a lítání po úřadech minimálně rok života a hemeroidy k tomu.

A pak už jen slyšíte ironický hlas prodavačky:
„Ale pane Vomáčka. Nebylo by přeci jen lepčí nechat si ty boty za 90 korun zalepit, než se s námi soudit?“

Ano bylo, bohužel. Nebo vám jde stále o princip? Nikoliv.
Prodejci o tomto českém postupu moc dobře vědí, nejsou to žádní jelimánci.

Neštve Vás to už taky?