Volba kormidelníka na cestě do města blahobytu, lásky a tolerance

Tento příběh je o skupině zvířátek, která celý život plují na lodi. Neptejte se, jak se tam ocitla. Je to jejich úděl. Už si nikdo přesně nepamatuje, odkud vyplula. Jedni tvrdí, že to byl přístav „Malosti“, jiní jim oponují, že to byl záliv „Závisti, lenosti, sobectví a tyranie“.  I přesto, že pochybnosti o počátku platby jsou všudypřítomné, o cíli cesty mají všichni jasno. Tím cílem je město, které nikdo z cestujících neviděl a o němž se vypráví mezi zvířátky legendy. Tím místem je „Město bezvýhradného blahobytu, lásky a tolerance“.

Cesta za vysněným cílem je dlouhá a plná různých spletitých překážek. Celá posádka musí generace po generaci překonávat množství nástrah.  Všechna zvířátka se živí lovem ryb, ale stále častěji se stává, že kormidelník vede loď místy, kde žádné ryby nejsou, to způsobuje všeobecnou nespokojenost, strach a rozmíšky mezi zvířátky. Jak čas plyne, loď se stává stále více zanedbanou a začíná do ní čím dál více téci. Je potřeba věnovat zvýšené úsilí vypumpování vody z podpalubí. Zvířátka, která tuto činnost vykonávají, jsou čím dál víc unavená a musejí odčerpávat vodu třeba až do pozdního věku, protože není nikdo mladý, kdo by je v této činnosti zastoupil.

O tom, kdo bude co na lodi dělat rozhoduje rada starších, kterou si zvířátka zvolila. Toto uskupení moudrých zvířátek rozhoduje o tom, kdo smí kolik jíst, kdo bude pracovat, kdo odpočívat a kolik zbyde komu času na odpočinek. Do čeho nemůže Rada starších mluvit je to, kam loď pluje a jaký má směr. O tom má právo rozhodnout pouze kormidelník. Pro zvířátka je velmi důležité, kdo bude kormidelníkem, protože ten jim dává něco, co je sice nehmatatelné, ale v komunitě zvířátek velmi důležité. Je to naděje do budoucna. Naděje znamená pro každé zvířátko něco jiného a proto by také každé zvířátko rádo vidělo v pozici kormidelníka někoho jiného.

Jednoho větrného dne se stala na lodi moc nepříjemná věc. Stávající kormidelník, starý vlčák Santa se těžce roznemohl. Zvířátka trochu znejistěla, protože hrozila situace, že nebude na lodi nikdo, kdo by udával lodi směr. Ale zároveň převládalo příjemné vzrušení z toho, že volba nového kormidelníka by mohla být krokem kupředu a nový kormidelník by mohl dovézt zvířátka do kýženého přístavu.

Do voleb kormidelníka se přihlásili dva lišáci. Oba dva byli v minulosti v radě starších. Byl to lišák Knihomol a lišák Číro. Od té doby se zvířátka nebavila o ničem jiném, než o tom, kdo bude novým kormidelníkem a začaly první sváry. Knihomolovi některá zvířátka vyčítala, že si pančuje z rybího tuku nápoj, po kterém nemá čistý úsudek a tak určitě do přístavu netrefí. Čírovi zase někteří vytýkali, že mu není půl slova rozumět a že s nimi nejede celou cestu. Před několika lety totiž ke zvířátkům přisedl z jiné lodi.

Oba výhledoví kormidelníci měli jasný plán. Knihomol zvířátkům tvrdil, že původní kormidelník točil málo doleva a že doleva vedou všechny cesty k blahobytu. Hodně zvířátkům to přišlo srozumitelné a souhlasně pokyvovalo hlavou. Číro zase chtěl kormidlovat tak, jak mu budou signalizovat z ostatních lodí, které se snaží najít stejný přístav. To zase bylo dobře znějící pro jinou skupinu zvířátek. Připadalo jim rozumné přidat se k většímu celku a jet s více loděmi stejným směrem.

Volby skončily a vyhrál Knihomol. Důvodů byla celá řada, ale jeden z nich byl, že se hodně zvířátek bálo, že Číro by moc nekormidloval a ve službě by občas pospával. Navíc měla zvířátka obavy, že kdyby kormidloval, tak by o tom kam zvířátka pojedou rozhodovaly okolní lodě a ne ona sama.

Ale zvolením nového kormidelníka všechny problémy pouze začaly. Skupina telátek, která se povětšinou starala zvířátkům o zábavu a o odpočinek strhla obrovský povyk: „Knihomol není našim kormidelníkem“ volala v povolební agónii. Některá další zvířátka se k nim  přidala a přizvukovala jim. Ostatní zvířátka se ve zmatku po sobě dívala a nevěděla jak to ten zbytek myslí: „Co to znamená, že Knihomol není jejich kormidelníkem? Jedou s námi na lodi a Knihomol bude kormidlovat, kdo jiný by byl jejich kormidelníkem?“ ptala se sebe navzájem.

Jak to bylo dál Vám neřeknu.... Jenom vím, že pluli dlouho, moc dlouho. A dopluli pouze tam, odkud vypluli. Do přístavu malosti, závisti, sobectví a tyranie. Ale nebylo to způsobeno osobou kormidelníka. Bylo to od začátku osudem této malé lodi.