Řecko – předzápasová příprava

Fotbalový tým se schází u videa. Mezi hráči obligátně vládne dobrá nálada, padají vtípky a z mužstva vyzařuje odhodlání. Přesně tak, jak o tom kapitán reprezentace zvaný „Rosa“ rád mluví do médií. Hráči si poměřují strniště a vedou debaty, jak že se ještě dlouho vlastně nebudou holit.

Vchází trenér Bílek s vážným výrazem a hrne se k projekci. Vkládá DVD do přehrávače, bere ovladač a pouští „Play“.

„Hoši, dneska si ukážeme pár základních věcí. Po tom průseru s Ruskem si nemůžeme další propadák dovolit, já se kvůli vám nenechám od těch novinářů jeb..... do nekonečna.“ začíná svůj proslov Bílek.

Vzápětí musí okřikovat Baroše: „Bari, netlem se tam kurva, když ti tady něco vykládám!!!!“

Projekce začíná. Na obrazovce se objevuje červený kurt a dva borci předvádějí něco, čemu se opravdu dá říkat sportovní výkon. Reprezentanti zbystří a sledují strhující finále Rolland Garos mezi Novakem Djokovičem a Rafaelem Nadalem.

Po deseti minutách se ozve T. Sivok:

„Hele, tréňo, to je tenis, vole, tohle není fotbal. Co nám tady hnojíš hlavu?“

Bílek pouze protáčí panenky v sloup a něco si mumlá pod fousy.

„Týýý, vole, ten malej levorukej je jak motorová myš“ křičí Baroš. „Hele, Míšo, to není možný, to je nějakej „fake“, to není možný, takhle nikdo běhat nemůže.

Bílek kontruje: „Milane, je to možný, takhle opravdu někdo běhá.....“

a dál pokračuje...

„Mládenci, až zase budete žvatlat nějaký hovadiny do médií o nasazení, odhodlání a přístupu k zápasu nebo podobnejch věcech, tak se nejdřív podívejte na tenhle zápas, abyste věděli, co tyhle pojmy ve světě sportu znamenají, do tý doby máte bobříka mlčení. Nazdar."

Trenér Bílek bouchne dveřmi a odchází. Jde do místní kapličky, teď už se zbývá jenom pomodlit.........................