Novodobá pohádka o kohoutkovi a slepičce

Žili spolu, pili vodu, pojídali zrníčka;

v nedalekém kurníku, kohoutek a slepička.

Byli šťastní jako blázni a s nimi i jejich babička,

ze samého líbání, bolela je tlamička.

Jednoho dne před večerem, rozhodla se slepička,

že vysedí s kohoutkem krásná vajíčka.

Byla mladá, byla vnadná a tak chtěla mláďátka,

proto budou s kohoutkem vychovávat kuřátka.

Kohoutek byl trochu v šoku, jak se všechno semlelo,

ze samého vytržení ztratil svoje Labello.

to však na běh věcí příštích,

podstatný vliv nemělo.

Světe drahý, je to tady, kuřata jsou na světě,

kohoutek jen tiše zoufá, kolik je té havětě.

V hlavičce mu strojek klape, kdo to všechno uživí,

slepička je v pohodě, ta jen děti pohladí...

Jednou takhle z večera, když šel s družkou spát,

tak se začal kohoutek, na bidýlku smát.

Neboj Božka, všechno bude, nemusíš se bát,

teď už bude jenom dobře, teď se budem smát.

Další ráno, toho času, i přes bouři polární,

začal řešit tenhle nápad, který vzal za globální,

za kurníčkem, za baráčkem, který byl jen normální,

postavil si elektrárnu, která byla solární.