Fotbalový národ Švejků

Tento článek začnu strašně kostrbatou větou, protože nevím jak jinak to výstižněji napsat. Nemohu zase nežasnout nad tím, co se děje kolem fotbalové reprezentace. Narážím tím na rozlučku fotbalového „Švejka“ Jiřího Štajnera v Hannoveru se svými fanoušky, kterou má absolvovat mezi dvěma reprezentačními utkáními. K tomuto dostal od vedení reprezentace požehnání.

Celá situace se děje v době, kdy je stav naší reprezentace přinejmenším na pováženou. Všichni víme, že situace a postavení mužstva není v rámci kvalifikační skupiny o Mistrovství Evropy zrovna nejrůžovější. Lidé mají pochopitelně v živé paměti výsledkový propadák s Litvou. O trenéru Bílkovi si velká většina lidí sledující fotbal myslí, že je to „břídil“, který toho na národní, nedej bože mezinárodní úrovni příliš nedokázal, notabene ještě s českou reprezentací nikoho neporazil (kromě „B“ týmu USA).

V této pro trenéra Bílka těžké době, kdy hodně lidí čeká na jeho poslední osudovou chybu, se samozřejmě všichni hráči holedbají, jak pro postup na Mistrovství Evropy udělají vše. A v té samé době také přichází bodrá povolenka k účasti „Švejka“ Štajnera na akci, o jejímž charakteru se dá velmi dobře spekulovat. Když pomineme možnost, že se Štajner zraní při exhibici, musíme se ještě obávat, co se bude dít po ní.

Překvapilo mě, že novináři zatím celé věci nepřisuzují zase tak velký význam a nijak jí nedramatizují. Ale případný neúspěch v jednom ze dvou utkání, jim dá do ruky smrtelnou zbraň a to si piště, že tu zbraň strašně rádí použijí a pak se máme na co těšit.

Každý, kdo se pohybuje kolem sportu, musí uznat, že odjezd Štajnera skýtá poměrně dost rizik a určitě se tím vedení vystavuje nařčení, že pro postup neudělalo vše. Co je naší veřejnosti po tom, že měl Štajner rozlučku dohodnutou dlouhou dobu předem? Argumenty předložené samotným Štajnerem, že fyzicky ho exhibice zatíží zhruba jako rozběhání před utkáním se Skotskem, jsou opravdu „silné“. Já mám ale spíše obavy, že ho program po exhibici v Hannoveru zatíží minimálně tak jako kdysi jeho spolureprezentanty narozeniny Tomáše Ujfalušiho v Hotelu Praha.

Po zmíněné aféře v Hotelu Praha zněly z vedení přísné hlasy o kázni a přístupu hráčů. Ve chvíli, kdy je na tom český fotbal mizerně, kdy i mediální obraz našich hráčů není nejlepší, kdy je potřeba se semknout a dřít, protože kvalitou to asi moc už nepůjde, by mělo být vedení tvrdé a nekompromisní. Ono by se pak mohlo stát, že příště zase bude něčí máma slavit narozeniny a někdo jiný zase už slíbil, že bude někde jinde, protože nepočítal, že ho zrovna bude někdo nominovat. Ale takhle bychom se asi daleko nedostali.

Opět si dnes dovolím pohled do budoucnosti: Pokud nezískáme v nadcházejícím dvojzápase 6 bodů (a já si myslím, že nezískáme), novináři Štajnerův výlet do Hannoveru ještě pořádně rozmáznou, nedej bože, aby Štajner nastoupil a nedařilo se mu. Potom bude muset někdo odejít a myslím si, že to nebude jenom trenér Bílek, ale že bude pod obrovským tlakem i Vláďa Šmicer. Ale tohle oba dva musí přece vědět. Kdybych byl v tuhle chvíli na Bílkově místě, vůbec bych Štajnera nepostavil a to ani v jednom zápase a ani jako náhradníka. Je to strkání hlavy do oprátky. Jsem moc zvědavý jak to nakonec dopadne, jestli bude Štajner hrát a jak.

Ještě bych chtěl napsat vzkaz Jiřímu Štajnerovi, kdyby náhodou tento článek četl: „Ty vole Jirko, co blbneš, dyť má mít Tom třicetiny, to bude taky dobrá kalba, určo tam budeš chybět“.