Tak oni si na to trochu i majzla dali. No asi jo, když do party, byť zváni, nechtěli jít s těmi echt provařenými (ODS, KDU a Topka). Ale podcenili Starosty.
Ti nasáli politický hmaty a chvaty, bez kterých se na senátní tatami neobejdete. To se naučili od Topky. Paměť není zase tak krátká, abychom nevěděli, jak jejich předseda Gazdík tahal za jeden špagát s Kalouskem. Jo tahal tahal, rukou společnou a nerozdílnou, ale jen do chvíle, kdy svým zrajícím politickým čichem usoudil, že Topka, původně jako výtah do vyšších pater, jezdí už jen do suterénu. Že se budou muset poohlídnout po jiný zdviži, jim došlo okamžitě po minulých volbách, ve kterých si o parlamentní futra hodně odřeli uši. Co zkusit neokoukaný Piráty? – bingo, ono to vyšlo. Tohle byla hauptrefa až tak, že po sečtení hlasů, než přišel jásot, zůstali vykuleně stát. Jen chvilku jim trvalo, než se popasovali s tím, že to k Pirátům není fér. Jak říkám, jen chvilku, protože v téhle branži se na „fér“ nehraje. To pochopil i Ivan Bartoš, kdy rozčarování z něho jen sálalo a plácání po jeho zádech od Víta Rakušana, bylo jen plácání po zádech.
Pirátů je mi skoro líto. Trochu dopadli jako studenti při Sametovce. V historických záběrů, jak se to tehdy na Národní třídě mlelo, jsem neviděl žádnou tvář, co se pak posadila ke kormidlům. Možná jsem se špatně díval, ale ani Havla, Diensbiera, či Vondru jsem tam nezahlíd. Možná tam někde v první linii byli, možná, ale pochybuju. Kdo tam určitě nebyl, můžu i jmenovat. Pan Dlouhý, Klaus, Dyba……., ale co, nosím dříví do lesa. Ty tváře gaučových revolucionářů známe všichni. Když v revolučním kvasu zakládali Občanský fórum, moc místa pro mouřeníny z Národní tam už nezbylo. Stačilo pár dní a mezi gaučovými revolucionáři ve světle reflektorů a v lese mikrofonů, bylo obsazeno.
Každý přirovnání kulhá, ale tady na tom něco je. Z ODS už na adresu Pirátů zaznělo „Je vás pět a půl, šulini, kdo si myslíte, že na vás čeká“ (Jan Paluska člen ODS). Piráti sehráli roli mouřenína a teď jen čekají na velkorysost těch, co drželi před volbami nad hladinou. Jenže na velkorysost se v politice nehraje. Možná to bukanýři časem pochopí i s tím, že člověk vobčas musí bejt i tak trochu sviňa a když k tomu přidá chápající pokyvování hlavou, plnou pusu tolerance, férovosti a pochopení, může se to i líbit.
