Imigranti jsou z větší části ekonomičtí, to už se snad nedá zpochybnit. Jdou za lepším. Nevyčítejme jim to, tu touhu si nosíme každý v sobě.
Co všechno na cestě za vysněným štěstím museli absolvovat, investovat a vydržet, žádný našinec v celé šíři nemůže pochopit, protože to neprožil. Hodně jich stále trpí a dokonce i umírá a na cestě k vysněné metě. Ti, co se už dostali tam, kam chtěli, jsou většinou rozčarováni. Lehátko ve sportovní hale není žádná vilka s auťákem v garáži.
Většina z nich ukázněně čeká na to, na co mají právo, jak naivně tuší. Konvence OSN nejsou přeci žádný cár papíru. Nemají hlad, nemají žízeň a kapesné, které dostávají, v drtivé většině, daleko převyšuje finanční možnosti, které měli ve své domovině. Přesto to není „vono“.
Problém je ve známém, že s jídlem roste chuť a tak některým občas rupne v bedně. Nechtějí se pořád jenom koukat na kvanta krásného zboží přes skla výkladních skříní a v regálech supermarketů je toho tolik, že když si něco vezmou, nikdo to ani nepozná. Když uvážíme, že z více než milionového davu čekajících na štěstí, sem tam někdo něco ukradne, někoho znásilní či se popere, nebo v afektu něco zapálí, musíme připustit, že se jedná o jednotlivosti. Pro postižené samozřejmě velmi tragické, než pro nás, kteří to pozorujeme z dálky. Na chvíli ale připusťme, že se Evropa dohodne na kvótách.
Problém nastane ve chvíli, kdy mezi zatím ukázněně čekající davy na domek s auťákem, přijdou evropští úředníci a oznámí jim, že budou na základě dohodnutých kvót, přerozděleni po celé Evropě. Samozřejmě, že „ouřadové“ přijdou se silným policejním doprovodem, protože dobře ví, že poslové špatných zpráv, často špatně končí. A začne peklo.
„Cože, jak nás můžete nutit jít pást ovce do Transylvánských Alp, nebo pěstovat papriky do úrodných maďarských rovin. Nebo do Česka, kde nás zavřou do chlívku. Jo jo, nic nám neříkejte, proběhlo to tiskem. My přišli za svobodou a tohle je násilí. A co sociální dávky v těhlech žebráckejch zemích a i mzdy, to sou almužny. Pomóóóc, kde jsou naši přátelé z neziskovek, kde jsou ochránci lidských práv se svými právníky.“
Případná situace namalovaná mojí představivostí nemusí být úplně přesná, stejně jako nemusí být až tak od věci. V samotném Německu mají problémy s přerozdělováním, kdy migranti v chudší východní části země nechtějí být. I kdyby se podařilo podle kvót přistěhovalce rozdělit po Evropě, máte je paní Merkelová do dvou let zpátky. Kvóty, stejně jako jiné bruselské nápady, fungují jen do chvíle, než vstoupí do praxe. Z Frotexu, který má čelit nelegálnímu přistěhovalectví, jste udělali agenturu, která nelegály legalizuje. A vaše dohoda s Tureckem, kterou vám brzy Erdogan omlátí o hlavu, žádnou balkánskou cestu nezbrzdila, to udělaly ploty.
Hlavní nebezpečí kvót je ale v něčem úplně jiném než, že třeba do Česka přijde dva tisíce nechtěných. Bude to další signál do chudého rozvojového světa, že absorpční schopnost evropského Klondiku je bezedná, a to je nebezpečná lež. Pro nás i pro ty, kteří tomu uvěří.
