Děje se to zatím opatrně, snad aby kování postrojů moc nezvonilo. Vysílení elitní plnokrevníci ztrácejí dech stejně rychle jako důvěru.
Možná teď do postrojů zapřáhnou těžké pivovarské koně, kteří tolik krásou a étosem neoplývají, ale dokážou, doufejme, táhnout správním směrem.
Na pracovitosti a invenci evropský životní standard vyrostl a stále stojí. Samozřejmě, že krása a dokonalost elitních plnokrevníků, stejně jako myšlenky moudrých, mohla vyrůst jen na práci těch, co uměli v praxi přemýšlet, orat a sít. Naučil je tomu selský rozum, který je moderní dobou, pod tíhou akademických argumentů vnímán, skoro jako blábolení připodělaného plebsu.
Mnou zhlédnutý taneční happening naší studentské mládeže pod sochou Svatého Václava na podporu migrantů, mě sice nepotěšil, ale měl jsem pro něj pochopení. Soucit a potřeba pomáhat je to, co člověka zdobí a navíc vím, že k mládí patří i radikalismus, který souvislosti často zamlžuje. Co mě ale znepokojilo, že studenti, tedy naše budoucí elity, zatím sající z rodinného, či státního cecku, vyjádřili pohrdání vůči těm, kdo ten prs hojnosti plní. Zatím přetéká strdím a mlékem a tak se může tancovat. Určitě přijde čas, kdy jeho saturace bude i jejich starostí. Budou mít děti, rodiny a tedy i odpovědnost. Multikulturními tanečky jej, stejně jako dnes, ani v budoucnu nenaplní a taky přijdou na to, že taneční exhibice jsou jen gesta a ty ještě nikoho a nikdy nenasytily.
Francie chce islámský stát zničit bombardováním. Ani se mi ten nesmysl nechce komentovat, jen připomenu jedno ze základních válečných pravidel.
„Kam nevstoupí noha tvého vojáka, území jsi nedobyl.“
Zdá se, že Putinova letadla spolu s Asadovou pozemní armádou mají k úspěchu blíž.
Německo prý bude většinu migrantů vracet nebo přerozdělovat dle kvót po Evropě. Francouzské bomby s německým přerozdělováním je ze stejného ranku křečovitých nesmyslů, jako to startovací prohlášení, že Evropa spasí svět.
Ve chvíli, kdy migrantská vlna začala gradovat, a kdy měla Evropa říct, „tak takto ne“, zazněl od Merkelové přesný opak. V té bezmezné solidaritě bylo vyřčeno jen „A“, ale chyběla mnohá „B“ snad ještě důležitější. Že se na cestě do evropského ráje trpí a umírá se vědělo, ale pokrytecky neřešilo. Kdyby pracovníci desítek, možná stovek neziskovek najali pár lodí, které by, byť jen část migrantů bezpečně přepravily tam, kde jim nabídli pomoc, udělali by více pro jejich záchranu, než jim cestou rozdávat teplé ponožky a banány. Ty stovky utonulých, kteří vám ve své naivitě uvěřili, si připište na svůj vrub. A neříkejte, že to vy ne, že to ty převaděčské hyeny, které se na to nabalily. Ten špinavý byznys nastartovalo vaše, byť dobře míněné, ale hloupé „přijďte, my se o vás postaráme“.
Je dobře, vážení dobrodějové, že rozdáváte trpícím pocestným materiální pomoc. Mně vážně nevadí, že to co rozdáváte, jste většinou ani nevyrobili a ani nevypěstovali. Co mi ale nejde pod vousy je, že těmi, z jejichž zdrojů a pracovitosti rozdáváte svoji neskonalou dobrotu, v podstatě pohrdáte.
Jsem přesvědčený o tom, že bez těch, jak jsem vás slyšel, zaprděných buranů, byste mohli pocestné za štěstím, tak maximálně pochvalně plácat po zádech.
