„Žádné dohody s Tureckem či s jinými státy Evropu před migrantskou tsunami nespasí. Jen co se uklidní vlny ve středozemním bazénu, začnou se ty lidské valit z Afriky.“
Tato predikce odborníka na arabský svět, pozvaného do televizních „Událostí“, se s příchodem jara začíná plnit. Kolegu v diskuzi mu dělal europoslanec pan Polčák. Přesto, že v jeho korektním bruselském bla bla jsem zaznamenal mírný posun k realitě, názory diskusního kolegy byly zajímavější.
V podstatě řekl, že my Evropané sice víme, že v rozvojových zemích to není nic moc, ale abychom to pochopili v plné síle, museli bychom tam nějaký čas žít. Ten rozdíl je nebetyčný, pro běžného Evropana naprosto nepředstavitelný. Tamní střední a starší generace už to nějak přijaly, ale ti mladí, sající informace o světě přes média skoro s mateřským mlékem, jsou dál. Mládí bývá odvážné, radikální a bohužel také naivní. Nyní, když uvěřili, že Evropa je děravá, ta Evropa, kde má každý dům a auťák, už je nic nezastaví. Jdou za štěstím a to žádné dohody, které jsou jen slova a razítka, neovlivní.
Já je neodsuzuji. Jejich touha mít se lépe je stejná, jako například u prospektorů táhnoucích po tisících na Klondike. Jejich víra v lepší budoucnost, je stejně přirozená, jako těch, co šli za štěstím mrznout do kanadské pustiny. Evropa ale není Klondike. Zde se žádný, leskem obdařený dar matičky Země, nenachází. Zde se dá jen rýžovat z hodnot pracovitosti a invence tvořené po věky našimi předky a z blbosti některých současníků. Ti teď čekají, že Osmani a eura to zachrání.
Já k těm na člunech žádnou nenávist necítím, jednají ve své lidské přirozenosti. S čím, nebo s kým mám problém je pátá kolona v nás. Jen ve zkratce připomenu –
„My, zde podepsaní vědci a vědkyně, pracovníci akademických a výzkumných institucí, jsme znepokojeni růstem xenofobie v naší společnosti……….cizinci nepřicházejí vysávat náš sociální systém, nebo dokonce vraždit a znásilňovat.“
