Estráda k popukání a pěkně kolorovaná. Vůbec ne taková jako minulý bezbarvý sjezd, který zvolil bezbarvého Sobotku.
Teď to bylo jiné. Z počátku se zdálo, že tentokrát psal scénář známý režisér Užtohomámedost a i skladba jednotlivých estrádních vystoupení měla dynamiku.
Hned v úvodu impresário Chovanec oprášil svoje staré číslo, snad v domnění, že výkon jeho eskamotérské skupiny „Triumvirátio“ se bude stále líbit. Nedalo se přehlédnout, že přes pochválení Lubomíra Zaorálka, „kterej volby fakt vodmakal“, plácal po zádech vlastně sebe. Ekvilibristu Slávka raději nejmenoval. Jeho salta a kotrmelce poslední dobou moc netáhly a vlastně dělal už jen stafáž. A tak ještě, než někam zalez, vystřihnul excelentní politické Salto Mortale, ale už bylo pozdě.
Vlažný potlesk, který bývalý ministr vnitra sklidil, by každý vnímavější přečetl jako „běž do háje“. Ne tak Milan, který nabídl sjezdu, že ve svém politickém umění možného a klidně i nemožného, by rád pokračoval. A když nakonec byl vypoklonkován, do kamer slíbil, že dál bude bojovat za prostý lid z poslaneckých lavic. Přeloženo „ jó hoši, mě se jen tak nezbavíte“.
Pak vystoupil pan prezident. Z jeho projevu bylo patrné to známé, že starýho psa novejm kouskům nenaučíš a že hodnější, jak slíbil, určitě nebude. Hlava státu nepřijela sjezd ozdobit svojí přítomností, jak asi organizátoři čekali. On si přišel vyřídit své účty za jejich nevděk. Nikoho nešetřil, na nikoho nezapomněl. Ať je jaký je, ale paměť má skvělou.
Jasně, kdo se chce polepšit, musí začít tím, co dělá blbě. Věcnou sebekritiku však nahradilo to, co nastartoval pan prezident, a vyřizování účtů pokračovalo.
Mládek nazval Sobotku v podstatě beztvarým mokrým hadrem s takovou vervou, že bývalému premiérovi, i když nebyl přítomen, muselo pořádně zvonit v uších. Chovanec to schytal za policejní reformu, Valachová, která na ministerstvu školství řádila jak černá ruka, to taky pěkně slízla. Ani tichá eminence v pozadí nebyla ušetřena, když se od pultíku ozvalo, že pád ČSSD nastartoval Vladimír Iljič Špidla.
Dojem, že ta partaj je v rozkladu, během času dokumentoval i vylidněný sál. Mlácení zasmrádlé prázdné slámy na pódiu už moc netáhlo a tak se mlátilo v předsálí, kde aspoň voněla káva. Možná tomu přispěla naštvanost na vedení, že není ochotno nést svůj podíl viny. Plamenný projev Valachové, jak byla na školství dobrá, poslouchaly většinou už jen prázdné židle v sále. Jasně, Katko, povídej dál, jak si dokázala natáhnout prachy do rezortu a ani nemusíš říkat kam zmizely. To ví celej národ. Liga se hraje dál, její bafuňáři do Trabantů nepřesedli, jen mládežnickej sport si stěžuje, že nemá ani na nájem.
Kandidátský projev Zimoly do sálu delegáty sice vrátil, ale jeho „tohle jsme dělali blbě, tohle musíme změnit“ nezabralo tolik, jako sliby protikandidáta, že ČSSD vrátí na výsluní, „bo protože máme vobrovskou tradici – hurá“. Od něho slibovaný a ohraný návrat ke kořenům, který jako argument použilo více kořenů ve svých projevech, nakonec asi zabralo.
Tak pověstný holub na střeše zůstal, a zatím musí stačit vrabec v hrsti. Jo, brabčák Hamáček. Přesně ten, co bývalým třem králům, dnes jen packalům, celá léta kryl záda. Už jsem slyšel i přirovnání, že si v podstatě socani zvolili zase Sobotku, jen s malou estetickou změnou – tenhle „Sobotka“ má vlasy.
Ano, přiznávám. Já ČSSD nikdy nevolil, ale tentokrát díky klucí, pobavili jste. Jen k dokonalosti estrády ve finále chyběla písnička, třeba ta, kde se zpívá, „neřešte to pane, tohle nemá řešení“.
