Někteří zdejší politici, co se nedokáží s naší politickou realitou popasovat, udělali přesně to, co udělal Vasil Bilak a jeho kámoši před padesáti lety.
Šli žalovat k vyšší instanci. Tehdy se chodilo fňukat do Moskvy, dnes na kňourání máme Brusel. Ten, stejně jako tehdy Kreml, dnešní žalobníčky vyslyšel a přijede k nám udělat audit. Tenkrát u nás audit dělala Brežněvova armáda s tanky, nyní, protože je jiná doba, přijede armáda bruselských úředníků.
Ne, nekamenujte mě, já jsem nakonec pro, když už si špinavý prádlo neumíme vyprat sami. Když tu není nikdo, kdo by se proti „špatné“ vládě dokázal postavit s otevřeným hledím a hlavně s programem, který osloví většinu.
Musím ale přiznat, že žalobníci jsou mi z duše protivní. Většina z nás si to rodičovské „neželuj“ zapsala za uši už v dětství. Stigma „práskač“ nás nemilosrdně vypoklonkovalo z každé party a tak věřím, že se s tímhle cejchem na čele nedá dělat ani politika.
Jinak bych byl opravdu rád, aby se to u nás zprůhlednilo, jenže ono z toho asi nic nebude. Úplně stejně jako za premiéra Nečase, i tehdy byl problém se střetem zájmů. Asi si vzpomenete, řešily se anonymní akcie a ten nápad, kdo chce podnikat se státem či pobírat dotace, musí rozkrýt svojí vlastnickou strukturu. Tehdy, stejně jako dnes, byl mimo jiné problém s majiteli solárních lánů, které nás stojí každoročně desítky miliard. Možná nyní, když přijedou odborníci z centra, vezmou to hezky od podlahy, padni komu padni. Krom kompetencí mají jednu velkou výhodu, na naše šikuly nemají žádné vazby – snad. Možná se jim podaří svlíknout do podvlíkaček i další naše politiky. Jestli ano, to budeme koukat.
Fakt se na řádění bruselských odborníků těším, ale zároveň si nechávám otevřená zadní vrátka. Bojím se, až nakouknou v archivech pod pokličky, že nemusí najít ten nejkřišťálovější křišťál. Dokonce se bojím, že zhnuseně odskočí, zacpou si nos a než vezmou roha, rezignovaně řeknou to známé Brežněvovské „eto vaše dělo“. Nevím, komu si potom půjdeme postěžovat, snad už jen na tu pověstnou lampárnu.
