Rozhodnutí našich EU generálů, které spustilo šíbování jednotek směr východní hranice, nechci kritizovat. Jsou to erudovaní odborníci a určitě je v nejrůznějších vojenských akademiích i naučili, co je to psychologie protivníka.
Věřím tomu, že takovéto ukazování svalů, byť přes hraniční plot, na ruskou duši může fungovat. Moskevské přehlídky v květnových dnech to jen dokazují. Tyhle ocelové exhibice jsou vlastně jedna velká ostuda. Fascinující podívaná na zhmotnělou lidskou blbost, která, když už se jí nedokážeme zbavit, není nic, čím bychom se mohli chlubit. Ale Rusové jsou v tomto nenapravitelní. Já už jen čekám, kdy na přehlídku přitáhnou se ztopořeným periskopem atomovou ponorku. Je to sice macek, to je pravda, ale když to pojmou jako „balšoj“ alegorický vůz, na Rudé náměstí se určitě vejde a bude to velká sláva.
To jejich harašení se zbraněmi je více než nebezpečné nepříjemné. Někdy se mi zdá, že Putin tím míří spíše do vlastních řad, když cítí, že mu to národ baští. Momentálně to jejich broušení šavlí Evropa nevnímá tak intenzivně, jako strach z migračních vln, které se střídavě valí z Východu či Jihu a začíná Evropu drobit. Nepříjemné je, že naše obranné systémy jim nedokážou efektivně čelit. Nejsou na to cvičené a možná jim chybí fantazie a invence. A možná, že obojí mají v rámci korektnosti od politiků zakázané.
Přesto bych na invenci vojenských stratégů moc nesázel. Stačí se podívat do historie. V první velké válce hnali svoje vojáky proti kulometům tak dlouho, až jim těch pěšáků moc nezbylo. Dělaly to obě strany, protože tak se to dělalo vždy a tak jim to nabulíkovala vojenská skripta vycházející z válek minulých. Po té krvavé tragedii, která kromě milionů mrtvých k ničemu nevedla, dali vojenští inženýři hlavy dohromady a přišli na další geniální věc. Po nové zkušenosti, že bylo skoro nemožné překonat zákopy, kdo je překoná příště, když budou z betonu.
A tak téměř celá Evropa začala svoje hranice betonovat. Francouzi, Belgičané, Čechoslováci, Poláci. Na Balkáně Jugoslávci i Řekové. Betonové módě podlehli i Němci, ale ti na rozdíl od ostatních měli našlápnuto i jiným směrem. Oni, když se to začalo v devětatřicátém mydlit, železobetonová monstra obešli a než to někteří z ohvězdičkovaných protivníků pochopili, byli bez vojska, nebo téměř bez vojska.
Na zanesení úplně nových bojových zkušeností do skript válečných akademií se začalo také hned po druhé, daleko krvavější válce. Dnes máme díky vojenským inženýrům dokonalé tanky, krásná letadla, rakety a ty ponorky - no radost pohledět. Ve své podstatě se ale válečná doktrína nezměnila. Stále platí to základní, že nepřítele musíme nejdříve pojmenovat, lokalizovat, zvolit vhodnou taktiku a pak mu dát, neodborně řečeno, pořádně přes držku. Když se nám to podaří, tak se tomu říká vítězství. A v tom je dnešní problém.
Co dělat, když nás ohrožuje něco, co my ani neumíme či se to bojíme pojmenovat. Že migrační vlna destruuje EU, tomu snad už začali věřit i ti, co jí vyvolali. Pomalu se to začíná měnit. Všimli jste si, že i vítači vyšli z módy. Chce to změnu, po které volá většina Evropanů, vyjma několika lidskoprávních šílenců, některých neziskovek a hyen s nafukovacími čluny. To britské „adieu“ a odtažitost V4 je toho důkazem. Kdo tu destrukci krásné vize mírové Evropy zastaví…
Na vnější ohrožení máme armádu, na vnitřní problémy policii. Ani jedna z nich však neumí bojovat s naší hloupostí. Migrační vlny jsou následek, příčina je v naší blbosti. Ano, chceme-li nepřítele lokalizovat a pojmenovat, podívejme se do zrcadla a přiznejme si to. A neříkejme, že to my ne, to ti impotenti v Bruselu. Ti tam ale sedí dílem naší aktivní volební účasti a dílem naším pasívním gaučovým mlčením. Když si to přiznáme, uleví se nám a možná i v hlavách rozsvítí.
To samaritánské „přijďte, my vám pomůžeme“ bylo jako výstřel ze startovací pistole. Přesto jsem přesvědčen, že kancléřka je slušná ženská a že to myslela dobře. Jenže mezi dobrotou a blbostí je velice tenká hranice.
