Říká se, kdo s čím zachází, tím také schází. Že nálepka „v demisi“ nesmí chybět v žádné zmínce ohledně vlády, je už od naší veřejnoprávní TV trapné.
Že je to na befel z vrchu, usoudil jsem, když hlasatelka na tento příkaz výjimečně pozapomněla, ale hned a křečovitě to požadované - „v demisi“, začala zpětně cpát už do vysloveného. Že tento argumentační přílepek, v úrovni kotníků, vyšel z centra, nebude asi daleko od pravdy. Těm nic nechápajícím pitomcům dole, kteří v preferencích pro ANO neumdlévají, se to prostě musí natlačit pod kůži.
Ta vláda je bez důvěry, to je pravda. Pravda „de jure“. Že ČT ztrácí důvěru je horší, to je totiž také pravda, ale „de facto“. Nad Kavčími horami se začínají stahovat mračna a nedá se to přehlédnout. Mračí se to z Hradu, ze Strakovky, ozval se jeden nepříjemný šťoural z Barrandova, většinově se mračí i ti, kdo televizi živí, její koncesionáři.
I vlajková loď televizní publicistiky OVM, také ztrácí glanc. Musím přiznat, že její úvod je stále famózní. Jak tam pan Moravec na virtuální desce šíbuje s těmi informacemi a daty. Grafy, písmenka i čísílka tam lítají, až oči přechází. Na konci si zadumaně podepře bradu a dlouze se na nás z obrazovky zadívá. No, my taky koukáme jak to má hezky všechno pod rukou. Vypadá to, že ani moc nevadí jak se jeho „Otázkám“ vyhýbají ti, které by většinový divák chtěl slyšet. Z Žižkovské věže už moc netáhne štěkot politiků ze dna parlamentního koše, byť okořeněný politologickou, či duchovní autoritou. Zdá se, že pan Moravec začíná hrát druhou ligu, ta první se pomalu stěhuje na jiná hřiště.
Za totáče, před filmem západní provenience, vždy vystoupila hlasatelka, která vysvětlila, co si o tom kapitalistickém pozlátku má socialistický člověk myslet. Dnes je to podobné, jen v obráceném gardu. Poté, co shlédneme dění, přijde střih do studia a následuje komentář politologa, který nás okamžitě cpe do mainstreamové názorové latě.
Že vláda většinovou podporu – toleranci získá, je dnes téměř jisté. Může se nám to nelíbit, ale jiná alternativa zatím není. Ve Strakovce od toho budou mít sice kotníky samou modřinu, ale na to se ani politicky neumírá. Možná se mnou někteří budete souhlasit, že lepší je vládnutí, než bezvládí a hádání se o volant. Že si ta „v demisi“, prosadí ve státních institucích známou hru „Škatule, škatule, hejbejte se“, o tom není pochyb a nevyhne se to ani té televizní škatuli, která, a ona to ví, je v demisi až po uši.
