Hned na poprvé mne okouzlily. Neměla jsem tušení, jak úžasný svět se kolem mne rozprostře. Postupně jsem si začala květové vody sama vyrábět - (vím, vybočuji z hlavního tématu současnosti)...
...protože jejich cena na trhu je celkem vysoká, stejně jako moje spotřeba. Navíc od sběru, přes destilaci (není to nic složitého), až po uskladnění prochází rostliny pouze mýma rukama, celý proces je velmi osobitý, stejně jako výsledné květové vody. Dnes bych tuto nádhernou truhlici přírodních pokladů ráda pootevřela i pro vás. Pokud vás úvod zaujal, pojďte blíž a nahlédněte!
Hydroláty nalezneme také pod označením hydrosoly, dále jak bylo výše uvedeno jako květové či květinové vody. Poslední označení není úplně přesné, protože hydrolát lze vyrobit nejen z každé rostliny, dokonce z kamenů a kovů. Druhá stránka věci je, vědět, jak tento výsledný produkt použít, k čemu ho použít, pokud nenalezneme odkazy v odborné literatuře, herbářích nebo nám to rostliny „samy nepošeptají.“
Toto, pro mnohé z vás zavádějící tvrzení má přese všechno své opodstatnění. Vždyť sama proslulá bylinkářka Hildegarda z Bingenu se nejednou odvolávala při čerpání svých znalostí na božská zjevení a vnuknutí. Obecně bych to chápala jako schopnost porozumět načerpaným znalostem, souvislosti pospojovat do funkčních vzorců a celků a následně je použít.
Mám hydroláty moc ráda, používám je zevně i vnitřně (u vnitřního použití pouze v omezeném množství a v silném ředění – uvedu níže), v kombinaci s aromaterapií, v kosmetice, v kuchyni. Takto se v podstatě používaly od pradávna. Existují již přibližně 5000 let, možná i déle.
Co jsou to hydroláty? Jak hydroláty vznikají?
Hydroláty jsou produkty parní destilace rostlin ve vodní bázi. Často však vznikají jako vedlejší produkt při destilaci éterických olejů. V tak malém objemu, který je pro mne množstevně a technicky dostupný, nelze éterického oleje jako výsledného produktu docílit. Například pro výrobu a to jsem sáhla k extrému na 28g velmi ceněného růžového oleje je potřeba asi 60 000 květů růží.
Když jsem poprvé destilovala řebříček, gumová trubička, kterou hydrolát vytékal do džbánku, nádherně zmodrala. Jasný důkaz přítomnosti azulénu. Hovořit o vůni, šířící se při destilaci domem, je určitě zbytečné. Některé rostliny jsou tak aromatické, že je raději destiluji venku na terase. Stačila mi zkušenost s tymiánem, který je velmi mocný. Druhý den mě bolela hlava, houpl se mi žaludek a byla jsem jako po několika skleničkách špatného vína. Takhle vypadá vlastní praxe, kterou v knihách nenajdete, proto se chci s vámi o ni podělit.
Jak se říká, všeho dobrého pomálu. Vždyť hydroláty můžeme vstřebávat nejen kůží, vnitřně, ale i dýchacími cestami. Můžeme je použít do aromalampy, rozprašovačem jimi osvěžit a pročistit vzduch, použít je při inhalaci atd.
Pokud se některé druhy květových vod vnitřně užívají, potom většinou v poměru maximálně 1PL na 1 l pramenité vody. Tento přístup je podobný homeopatii, kdy potřebnou látku vstřebáváme v určité potenci v průběhu dne.
Pro výrobu hydrolátu jsou zásadní dvě složky – kvalitní byliny a voda. Voda je dnes natolik dostupná, že si ji přestáváme vážit. Otočíme kohoutkem a teče. Přesto doporučuji, pokud je to možné, vyrábět hydroláty z pramenité vody. Jsou jiné, živější a voňavější.
K filtraci používám měděnou destilační kolonu, kterou vidíte na fotografii, dá se zakoupit na internetu. Je k tomuto účelu vyrobena, takže práce s ní je skutečnou radostnou alchymií.
Možná vás napadne, teď když je za dveřmi zima a nic neroste, píše o květinových vodách. Mám pro vás dobrou zprávu, dají se vyrábět i ze sušených bylin. Ovšem čerstvé, je čerstvé.
Pravidelně své hydroláty používám, tak například meduňku na pleť, šalvěj na kloktání, máta ve spray příjemně osvěží, kopřivu na vlasy atd. – to jen ve zkratce minimum jejich úžasných vlastností.
Pokud vás článek zaujal, můžete se těšit na další pokračování, v nichž si podrobněji představíme některé bylinky, můžeme si říct i něco o historii, ale především se budeme zabývat praktickou stránkou věci, tj. – vybavení, výroba, uskladnění atd.
Hydrolát sám o sobě je veliký, rostlinný poklad. Můžeme ho dál zpracovávat v kombinace s jinými bylinkářskými, kosmetickými a kuchařskými postupy.
Ivča – Dílna pod Pálavou
