Tomáš Paclík, šéf fotbalové Plzně a kandidát na předsedu Fotbalové asociace poskytl včerejšímu Deníku Sport rozhovor, v němž měl nastínit svoje plány i důvod, proč do volby, která proběhne 17. listopadu, vstupuje. Nemůžu si pomoci, ale novodobý spasitel a mediální hvězda mi přijde jako ztělesnění Víta Bárty ve fotbalovém prostředí.
Stačí si porovnat Paclíkova vyjádření ve zmíněném rozhovoru s těmi Bártovými. „Staré pořádky a obchodování – to je to, co by českému fotbalu fakt neprospělo... V případě, že se mi podaří nastavit transparentní prostředí a omezit vliv lobbistických skupin ve fotbale, bude to pro kluby jako Plzeň přínosem... Jasná pravidla řízení, omezení vlivů různých nestandardních kamarádčoftů.“ Boj proti statrým pořádkům, maximální transparentnost a zptřetrhání starých vazeb se staly důležitými body také programu Bártovy politické divize Věcí veřejných, které rovněž slibovaly nové poměry a lepší styl politiky. Stačí si přečíst Bártův o plán na ovládnutí české společnosti nebo program Věcí veřejných. Píše se v nich: „společenský systém minimálně nepodporujeme - například děláme maximum pro minimalizaci daňové zátěže, korumpujeme, podporujeme protekcionalismus.“ (Bártův program), „Chtěl jsem přesvědčit veřejnost, že transparentní, manažersky vedené politické cíle mají svůj smysl.“ (Bártův profil před volbou předsedy v roce 2011). Bártovo vykázání kmotrů z ministerstva dopravy pak není nic jiného než deklarovaná snaha o narušení stávajících vazeb a omezení vlivu lobbistických skupin. Bártovým cílem se stalo nikoliv nastolit lepší pořádek, ale přetvořit současný systém tak, aby vyhovoval jeho záměrům. Udělal to, protože na to měl sílu. Kmotry vykázal, aby tam mohl dosadit ty svoje. I touto optikou můžeme vnímat snahy Tomáše Paclíka, šéfa dnešního mistra ligy a movitého podnikatele, který si chce přetvořit současné prostředí ve prospěch sebe samého. O očistu českého fotbalu mu jde až v poslední řadě.
Falešný spasitel a populista
„Dlouhodobě to (předsedu FA ČR) dělat nechci... To si vynutila situace, nic jiného mi nezbývá.“ I tak komentuje svoji kandidaturu Paclík. Pasuje se do role spasitele, stejně jako Bárta tady před rokem a půl zachraňoval korupcí prolezlou republiky, přičemž do ní o třičtvrtě roku později sám spadl. Mediální prezentace Paclíka je stejná jako ta Bártova – i jeho současná zlá situace „donutila“ se jí postavit a změnit jí. Společné má Paclík s Bártou také to, že svůj program staví především negativně – Paclík proti dvojici Berbr – Pelta, Věci veřejné (a Bárta) proti stávajícmu establishmentu, kmotrům, starým strukturám, etc.
„Jednal jsem s osmi lidmi (na následného předsedu FA ČR), zveřejnil jsem jména asi tří z nich (Martin Jahn, Roman Bradáč, Jiří Kejval),“ uvedl Paclík. Politika hledání „nezávislých“ expertů je vlastní i Vítu Bártovi. Jeho poradcem je mediálně zdatný Jan Kubáček, poradcem pro důchodovou reformu sociolog Pavel Rusý, kandidátem na prezidenta ekonom Jan Švejnar, jezdec Karel Loprais jako domnělá autorita na ministerstvu dopravy, stejně jako Stanislav Huml ve Sněmovně, Libor Michálek jakožto protikorupční expert. A tak bychom mohli pokračovat. To vše jsou známé osobnosti, stejně jako členové Paclíkovy sestavy, kteří jsou spíše snahou zalíbit se veřejnosti než reálný pokus přinést odbornost.
Nová tvář, žádný program
Zkrátka Tomáš Paclík, podobně jako Vít Bárta, vstupuje do volby údajně jako nová tvář s přímou politikou a odborníky v zádech. Jak dopadly Věci veřejné a Vít Bárta se svými sliby, je dnes veřejně známé. Nejenže nebyly ničím novým, ale byly naopak daleko horšími než stávající strany. Korumpovaly, pořádali tajné porady a stejně jako předchozí strany dosazovali svoje lidi do státních a polostátních firem. Není důvod věřit, proč by tomu za Paclíka v čele FA mělo být jinak. A proč?
Protože politiku, stejně jako fotbal, nelze dělat jako revoluci. Vazby, sprosté slovo, které má kohokoliv, kdo je má, diskreditovat, jsou nezbytností, aby nějaký podnik mohl fungovat. Sliby o tom, že nějaké vztahy zptřetrhám a ustavím nové, jsou nesmyslem. Žádná firma není stroj, kde by stačilo jen vyměnit součástky a jet jinak. Věděl to i Vít Bárta, akorát spoléhal na naivitu voličů a sliboval jim něco jiného. V zákulisí však čile udržoval „nové“ vazby, mimochodem mnohem horší než ty stávající. Není důvod domnívat se, že Tomáš Paclík by byl se stejnými sliby jako Bárta jiný a vztahy ve fotbale byly natolik odlišné. Současný šéf Plzně jistě sleduje své zájmy, stejně jako Pelta, na rozdíl od něj je však nepřizná a věší fotbalové veřejnosti bulíky na nos. Pokud má svoje fotbalolvé „přátele“, tak je bez ohledu na odbornost dosadí do svazových funkcí, pokud je nemá, je vrcholně nekompetentní.
Stejně tak absence pozitivního programu, pouhá negace stávajícího stavu jsou oběma osobnostem vlastní. Je naivní myslet si, že s Tomášem Paclíkem přijde do českého fotbalu spasitel. Nepřišel s Ivanem Haškem, stejně jako nepřišel s Vítem Bártou do politiky. Vztahy ve fotbale byly, jsou a budou a pokud někdo nenabídne konkrétní vize, jak jej změnit a namísto toho „plácá“ vzletná slova o transparentnosti a čistotě, není způsobilý jej řídit.
