Prezident Klaus se zapojil do tzv. vajíčkové války. Avšak na straně, na které by to nikdo (zdánlivě) nečekal – zastal se totiž sociální demokracie.
Podle prezidenta jde o útok na demokratické principy a hrozí lidové nepokoje. V rozporu se svými tvrzení však tentokrát reagoval na důsledek, nikoliv příčinu.
Je totiž nad slunce jasné, že prvopočátkem všeho „vaječného šílenství“ je zpupnost, arogance a silácké výroky, které do české politiky vnesl Jiří Paroubek a jím vedená sociální demokracie.
Není náhodou, že odpor mladých k Paroubkovi graduje od zákroku policie na CzechTeku v roce 2005, kde Paroubek nechal mladé rozehnat a opovržlivě se o nich vyjadřoval. Otevřená spolupráce s komunisty a zjevné lži takto zaseté semeno samozřejmě vyklíčily a vyvrcholily v to, čeho jsme byli svědky dnes na Andělu.
Souboj generací
Proč jsem v úvodu uvedl, že Klaus se na druhou stranu postavil pouze zdánlivě? Klaus totiž, stejně jako Paroubek, dlouhodobě pohrdá mladou generací, odmítá výdobytky doby, neuznává odlišné kultury a smýšlení. V tomto smyslu se postavil po Paroubkově boku v boji proti mladé generaci. V případě vajíčkových útoků nejde o boj pravice-levice, ale mladí vs. staří (resp. progresivně vs. regresivně uvažující).
Je zarážející, že prezident Klaus kritizoval házení vajíček a lidové protesty, ale už se nepozastavuje nad výroky sociálních demokratů o fašizaci, přirovnávání dnešní situace k nacismu či slovy o lidové spravedlnosti. To totiž ohrožuje demokratický vývoj v ČR mnohem více než krátkodobý nesouhlas s politikou jedné strany (po odchodu Paroubka zloba vůči ČSSD jistě vyprchá).
Nepodporuji házení vajíček na politické protivníky a nezastávám hlasité protesty. Také jsem po Jiřím Paroubkovi žádné vajíčko nehodil. Zato jsem dobře slyšel, jak se stále častěji z úst sociálních demokratů linou slova připomínající období totality. To mě skutečně štve.
