Breivik, čin pravicového šílence? Nikoliv, čin šílence.

Onálepkování jakéhokoliv činu je nejjedodušší cestou, jak mu porozumět. Tak jsou různé aktivity označovány jako křesťanské, muslimské, levicové, pravicové, a mají nám mnohé říci o tom, co bylo uděláno, s jakými úmysly, a bohužel také často naznačit, jestli je to dobré nebo špatné.

Většina dnešních médií je bohužel levicová, takže její označování něčeho jako dobrého a špatného je značně selektivní. Zřejmě se tak tomu stane i v případě pátečního odporného útoku Nora Anderse Breiviga, přitom jeho čin s myšlenkami, ke kterým se hlásí, nemusí mít moc společného.
Hlásí se ke křesťanství, přitom to je postaveno na Desateru, obsahujícím i přikázání nezabiješ. Česká biskupská konference byla první, kdo čin odsoudila, aniž by věděla, kdo za ním stál.
Obdivoval Wilderse, který čin i Breivikovy myšlenky odsoudil. Hlásil se k Churchillovi a ten by byl první, kdo by žádal jeho potrestání.
Nálepkování pátečního činu jako pravicového, křesťanského, zednářského a bůhví čeho ještě, je nesmyslné. Jednalo se o čin šílence, jedno z které části ideového spektra, člověka na okraji společnosti, jehož názory nesdílí nikdo sdílný z nás.
Stane-li se jeho čin záminkou k omezování svobody slova, svobody na držení zbraní, svobody politické soutěže a dalších jen podle toho, že vrah byl zdánlivě příslušníkem jedné z částí spektra, bude to špatně. A bude to jen živnou půdou, aby se něco podobného stalo v budoucnu znovu.