Vít Bárta má jednu fascinující vlastnost. Dokáže jednoduše pojmenovat složitý problém a zaobalit ho do jednoduchého slova, které celou situaci jednoduše vystihuje. Že to však celý stav zkresluje, se již tak nemluví. Jednou z takových zkratek je Bártova dnešní strategie, jak za všechny problémy ve Věcech veřejných mohou kmotři z ODS. Je to výborný tah jeho PR poradců. Až na jednu maličkost - Bárta sám má kmotrů v zádech několik.
Prvním z nich mediální magnát Jaromír Soukup. Bárta s ním připravoval kampaň před sněmovními a komunálními volbami a čile spolupracoval i dál. Dokud spolupráce trvala, držel například Bárta v čele České pošty Marcelu Hrdou, kterou právě po rozporu se Soukupem odvolal.
Dalším mužem v pozadí, který má k Bártovi blízko, je Roman Janoušek, pražský zákulisní hráč. Opakovaně se spekuluje, že on, spolu s Tomášem Hrdličkou, má podíl na vzniku Věci veřejné. Vazby mezi Bártou a Janouškem potvrzují také bezpečnostní služby, které poskytuje Bártova ABL Janouškovu komplexu Myšák v Praze.
Další vazby nejsou již tak známé, o to však pikantnější. Úzká je zejména vazba mezi Bártou a PPF, jež byla vtělena i do konkrétní politiky, a to když Bártův ministr vnitra Radek John tlačil na vedení České pošty, resp. její ředitelku Marcelu Hrdou, aby vyjednala více peněz od ČSOB za provozování jejích bankomatů na svých pobočkách. Není přitom tajemstvím, že dlouholetým protivníkem ČSOB je Petr Kellner, majitel PPF. Hrdá úkol nesplnila, a možná i proto musela z funkce odejít. Česká pošta ostatně zůstává i nadále dobrým byznysem pro řadu Bártových spolupracovníků či klientů. Za všechny jmenujme Miloslava Ruta, bývalého klienta ABL a náměstka ředitele státního podniku, kterým je i Filip Bouček, dlouholetý spolupracovník ABL.
Propojení s PPF pokračuje i dál – Bártovým poradcem na ministerstvu byl až do jeho rezignace Pavel Telička, jehož firma BXL Consulting pracuje i pro PPF. A nejen pro ní, také pro Zdeňka Bakalu, čímž se dostává do střetu zájmů, protože Bakala provozuje také dopravní společnost.
Lidovecká klika a Klaus
Další linie vazeb na muže v zákulisí má Bárta přes svého dřívějšího náměstka, dnes ministra Michala Šmerdu. Ten totiž do struktury ministerstva dopravy přitáhl nejen armádu bývalých lidovců, včetně dlouholetého poslance Jana Kasala, ale také lobbistu Josefa Jindru. Toho samého Jindru, kterého Bárta krátce po svém nástupu spektakulárně uvedl v seznamu lobbistů, kteří mají na jeho ministerstvu vstup zakázán.
S trochou nadsázky může být za Bártova kmotra označen také prezident Václav Klaus, se kterým Bárta absolvoval minimálně dvě soukromé schůzky, které výrazně zahýbaly českou politikou – jednou v prosinci, když společně řešili krizi po odstoupení Pavla Drobila, druhou nyní, při přípravě důchodové reformy. Vazby pražské ODS na Věci veřejné a zároveň Klause jsou dalším důkazem takového spojenectví.
A i sám Bárta je vlastně kmotrem, kdž se poctivě stará o své ovečky z ABL, které rozděluje, v souladu se svým plánem, na místa ve státní správě a půjčuje svým poslanců v nouzi peníze (kupuje si je).
Uvedeným článkem netvrdím, že Bárta musel nutně v politice prosazovat zájmy uvedených „kmotrů“ (i když v případě Kellnera tak velmi pravděpodobně činil a činit zřejmě bude). To ani nebylo cílem textu. Tím bylo dokázat, že i Bárta má ve svém pozadí muže s obrovskou ekonomickou mocí, ale nikoliv politickou odpovědností, jak zní v českých podmínkách asi nejvýstižnější chrakateristika „kmotra“, kteří jej mohou potenciálně ovládat/ovlivňovat. Tedy stejný typ osob, jaké dnes vyčítá ODS, aniž by dokázal jejich konkrétní propojení. Tím, že tuto linku používá, si tak Bárta šije bič sám na sebe.
