Povstaly z popela a ruin

Jsou místa, ke kterým doby nedávno minulé nebyly moc přívětivé. Většina z nich nabyla současnou podobu jen díky lidskému nadšení.

Zadní Zvonková - kostel svatého Jana Nepomuckého. Zázrakem unikl srovnání se zemí, zázrakem povstal do dnešní podoby.

Svatý Tomáš - kostel Božího těla, často označovaný jako kostel svatého Tomáše. Přežil jen díky tomu, že ho armáda využívala jako skladiště. Jedno z lepších využití svatostánku, jak se ukáže u dalších.

Poutní kostel Panny Marie Sněžné u Svatého Kamene mezi Dolním Dvořištěm a Tichou. Byly v něm ustájeny ovce. Stále ne to nejhorší...

Cetviny - kostel Narození Panny Marie. Stejně jako další byl ušetřen zbourání. Zůstal prostě stát napospas osudu, bylo v něm skladiště nebo dokonce prostor, kde se porážela prasata?

Pohoří na Šumavě - kostel Panny Marie Dobré rady. Sloužil jako dobytčí stáj. Trochu klame tělem, zdá se, že byla opravena jen část. Ve skutečnosti se těsně nedočkal opravy a byl následně upraven to současného stavu. 

Jedno z míst, jaká běžně nefotím. Není to živý hřbitov, je to historie, opakovala jsem si kousíček za brankou. (Cetviny) 

V Pohoří jsem váhala, zda se vůbec přibližovat. Stejně jako kostel, i hřbitov klame tělem. 

Nejen kostely a hřbitovy padly za oběť vystěhování obyvatel, likvidaci obcí a lhostejnosti.

Kaple v Mýtinách kousek od Nových Hradů.. V současnosti se opravuje a vysvěcena už být nemá. 

Boží muka - kaplička Panny Marie Pomocné za Černou v Pošumaví. Nazývá se také Watzlova nebo Wirtova.