Letošní poprvé

Po loňských "silných zážitcích" začala tentokrát outdoorová sezóna v obvyklém až lehce časnějším termínu. Cíl byl jasný. Místo, kde jsme byli naposledy v době počínajícího šílenství a zákazů.

Vypadá to, že tento výšlap bude pouze pro Twiggy... 

...a pro odolné jedince.

Otevírací doba zde se totiž skládá z dopolední přestávky, obědové přestávky a odpolední přestávky. Aspoň mám jasno, proč se tu vyskytují plazové aneb království za vodu!

Ale konec srandiček, polezeme pěkně nahoru. 

Někde by se člověku chtělo i zaslzet. 

Dozor je řádný...

...a tak bylo cílového místa pro obrátku dosaženo brzy. 

Nejen Ztracenka, i další osady žijí... 

...dokonce někdo zdrhal tak rychle, že ztratil boty. 

Ale tohle jste si mohli při neděli fakt odpustit.

Syn starého vodníka Třeba, podle kterého se jmenuje Třebsín. Žízní už nezhyneme... 

...navíc, když pod známou zvoničkou je otevřená i občerstvovna. 

Ještě první část seběhu dolů a co to vidí oko mé? Nezůstal kámen na kameni, vlastně kmen na kmeni. 

Posly jara už jsme potkali dřív... 

...ale kde je ten konkrétní, kvůli kterému sem proudí davy? Přece se z celodeňáku nevrátím bez příslušných fotek! 

Uf, aspoň něco! 

A o kousek dál plná paráda. 

Hlavně aby je někdo neukradl, dole se snad kradou i židle! 

A jsme u cíle. Jsem tak stará, že si pamatuju, jak tady jezdila auta... 

/foto já