Invaze v přírodopisném kabinetě

Takový zoologický koutek je fajn věc pro děti, a více či méně příjemná starost pro dospělé, co to musejí všechno kočírovat a řešit případné maléry.

Již spíš tuším, než že bych si byla jistá, že prvním obyvatelem kabinetu (když nepočítám pančelky) byl džungarák v klasickém šedém provedení. Pak už to jelo. Někomu přebýval bílý myšák, a tak ho donesl. K potěšení dalších dětí a "potěšení" dospělých. Zejména ta z obyvatelek kabinetu, která prožila dětství a dospívání na vsi, myš těžko rozdýchávala. Albínek dostal jméno Stuart Little. Z další domácnosti záhy dorazil přerostlý zakrslý králíček zvaný Buggs Bunny. Říkalo se mu Bax, to víte, jedna pančelka bezdětná, druhá s dětmi od televize drženými a navíc hrdinům tohoto typu již odrostlými. Pak přibyli ještě hnědí pískomilové a druhý, bílý, křeček. Toho holčičky donesly právě ve chvíli, kdy jsem v azylu poskytovaném k odpočinku (spíš samostudiu) mezi odpoledkou na gymplu a tréninkem seděla sama. Tvářily se, že jsou s vedoucí zookoutku domluvené. Nebyly.

Paní Křečková brzy povila mladé. Tatínkovi byla klec najednou těsná, a tak nějakým záhadným způsobem uprchl a zabydlel se v Meotaru. Pěkné hnízdečko si tam udělal, před kontrolou přístrojů však musel být vystěhován zpět do klece a světe div se, obstarožní aparát byl uznán funkčním a k používání bezpečným! To byly všechno úsměvné drobnosti. Holčičky mě pravidelně každou středu obšťastňovaly svou společností, nutily mě pořád dokola skládat model člověka, když mi to tak krásně jde, a moje učení k maturitě lehce trpělo.

Situace se vymkla kontrole, když díťata donesla ze zverimexu tři potkaní holčičky. Jak mláďátka dospívala, brzy se ukázalo, že holčička je v té trojici jen jedna. Určitě lepší varianta pro případ mixu, ale k odvrácení kalamity to nestačilo. Potkánci se rozrostli o dvoumístný počet malých a jeden z kluků navíc několik dvounohých mláďat pokousal. Už nevím, jak to s potvrzením z veteriny nakonec dopadlo, zato si pamatuju to, že smečka myšoidů nějakým způsobem unikla z dávno příliš malé klece. Ubytovali se, kde se dalo, a hlavně ohryzali nějaké historické knihy a zeměpisné mapy.

Jednou jsem přišla ze školy a v kuchyni srocení, jak když se něco hrozného stalo. "Sežrali Stuarta," zněla ta úděsná zpráva. Uf, mohlo to být horší, i když detaily bych si s chutí odpustila. V další fázi se opět dostali na svobodu i křečci a Pan Křeček se stal další obětí. Situace nešla utajit a tak nastal čas na radikální řešení. Všechna přeživší zvířata si zájemci z řad dětí musí rozebrat domů. Nový domov měl brzy přislíbený Baxík, zbytek křeččí rodiny i pískomilové, ale o potkany jevil zájem jediný chlapeček. Ten, jehož tatínek choval hady.

Uběhla nějaká doba a všechna zvěř stále trčela ve škole. Musel být určen termín, do kterého si děti hlodavce z kabinetu povinně odnesou, jinak je dostane ten chovatel hadů. Když nastal den D, holčičky si v návalu hysterie rozebraly i potkany. Přesto doma byla ten večer stejná nálada, jako když se myšák Stuart Little stal obětí vraždy. Kousavého potkana Mikiho se žádné princezně nezželelo...