K dnešnímu článku mě přivedl rozhovor s mým kamarádem, otcem devatenáctiletého syna. Jelikož mi téma hovoru připadalo mimořádně zajímavé i pro více lidí než jen pro mě a donutilo mě k hlubšímu zamyšlení se nad problematikou
dnešní mládeže, rozhodla jsem se sepsat takovou malou úvahu.
Když jsme si tak v povánočním čase povídali nad skleničkou domácího vaječného koňaku o našich ratolestech, posteskl si kamarád nad psychickým stavem svého syna.
Deprese, frustrace, nespokojenost……, ale proč? Co mu chybí? Ve studiu se mu daří, měsíčně má pro svou potřebu finanční částku vyšší než činí má výplata pedagogického pracovníka, několikrát do roka cestuje, má spoustu přátel, výborné zázemí, příjemnou vizáž…., zkrátka mu nic nechybí.
A v tom je dle mého kámen úrazu. Prochází, stejně jako celá naše společnost ztrátou identity a motivace.
O tom kdo jsem, vypovídají mimo jiné mé cíle a hodnoty. Na základě svých hodnot si stanovuji životní cíle, jež dávají lidské existenci smysl a možnost naplnění. Bez těchto cílů, ke kterým by člověk směřoval, by byl život prázdný. Jaké cíle však může mít jedinec, který má v podstatě všechno? Na co se může těšit? Co ještě může v životě získat? Pochopitelně lze hovořit o duchovních hodnotách, ty však u dnešní mládeže příliš nefrčí.
Tak jako se dříve mladí lidé těšili, až se osamostatní, zabezpečí se, koupí si třeba auto, dnes už tyto cíle u mnoha mladých vymizely. Zabezpečeni jsou od rodičů dostatečně, mají auto, byt, umetené cestičky, minimum povinností…..a rovněž ztrátu motivace. Proč se dřít a honit za penězi, kterých je dostatek? Proč se osamostatnit, když doma je o mě tak dobře postaráno? Proč hledat partnera pro život, který mě bude omezovat a připraví mě o svobodu? Takto uvažuje dnešní generace.
Dřívější společnost měla nedostatek v mnoha oblastech, ta dnešní je naopak přesycena natolik, že tím, co prožívá nejčastěji, je nuda. Tedy pocity apatie, frustrace, ztráty smysluplnosti, což může vést až k rizikovému chování, kterým si někteří jedinci tyto pocity kompenzují.
To jsou důvody, proč řada mladých spokojených lidí experimentuje s drogami, baví se vandalstvím, abnormálním hlukem, patologickou hudbou duc duc duc, uvádějící je do transu, vyhledáváním nebezpečných adrenalinových situací apod.
Kromě absence životních cílů ztrácí dnešní mládež schopnost samostatně přemýšlet na základě svého vlastního přirozeného já, jež jí bylo dáno do vínku. Toto já se zcela vytratilo v konzumním světě, ve kterém je myšlení jedince ovlivňováno nejrůznějšími sdělovacími prostředky od TV po Internet. Za komunismu byly snahy o vytvoření konformní společnosti, ta dnešní ji však, co se konformismu týče, s přehledem strčí do kapsy.
Je to paradox, rodiče se snaží dát svým dětem vše a maximálně jim usnadnit život, nevědomky je však připravují o to nejdůležitější a tím je smysl života.
