Přestaňte už s těmi nesmysly, paní Valachová! aneb Valachová versus Klaus

V posledních dnech jsem zaznamenala několik článků, v nichž bývalá ministryně školství (právnička) Kateřina Valachová otevřeně kritizuje Václava Klause mladšího za předložení návrhu novely školského zákona. 

Ve svém návrhu, předloženém parlamentu ČR, pan Klaus mimo jiné navrhuje zrušení povinného posledního roku docházky do MŠ a zrušení zákona o přijímání dětí mladších 3 let do MŠ.

Valachová Klausův návrh nazývá křižáckým tažením proti maminkám a dětem. Zároveň tvrdí, že pan Klaus žije mimo realitu běžných lidí, jejichž život a problémy jsou zcela odlišné od života a problémů týkajících se pana Klause. Po přečtení těchto slov jsem si říkala, že neznat postoje a školské názory pana Klause, nabyla bych dojmu, že půjde asi o nějakého Marťana.

Jakékoliv názory na školskou problematiku ze strany paní Valachové na mě všeobecně působí značně zoufale a v okamžiku, kdy jde do názorové opozice proti panu Klausovi, je celá situace stejně komická, jako by Afričanka učila Eskymáka stavět iglú.

Po všech změnách, které nám paní Valachová do školského systému coby ministryně školství přinesla, bych na jejím místě školskou problematiku hodně rychle (a napořád) opustila a  začala se soustředit na oblasti, které jsou jí blízké také z praktického hlediska, a kterým alespoň trochu rozumí a dokáže si na ně vytvořit vlastní názor.

Inkluze, o níž se Valachová zasadila, nepřinesla nic dobrého, rozhodně ne dětem, kterých se dotkla (z mého pohledu především dětí s LMP). Snad pouze některým rodičům, neschopným si připustit, že je jejich dítě jiné, poskytla určitý alibismus. Docházka do běžné ZŠ však z handicapovaných dětí jiné děti neudělá. Pouze zakomplexované jedince zvyklé na neúspěch, výsměch a vyčlenění. V praktické škole byly tyto děti mezi svými, nikdo je nepřetěžoval učivem, jež není v jejich možnostech zvládnout a více času bylo věnováno praktickým činnostem, které tyto děti efektivně připravovaly pro budoucí profesní život.

Stejně zoufalým krokem je povinná docházka do MŠ. Přestože paní Valachová tvrdí, že pan Klaus jde proti svobodě, je to ona, která tímto zákonem bere rodičům svobodu v rozhodnutí, jakým způsobem bude jejich dítě trávit předškolní rok. Zda se bude na školu připravovat doma, v zahraničí apod., nebo docházet do MŠ.

A docházka dětí mladších 3 let do MŠ? Na toto téma snad nemá smysl ani diskutovat. Již v 70. letech jeden z našich největších odborníků na dětskou psychologii pan doktor Matějček společně s kolegou Langmeierem  uskutečnili dlouholetý výzkum, týkající se citové deprivace v dětství, v němž potvrdili, jak neblahé následky má na dítě nepřítomnost matky do věku tří let. Do tohoto věku mají být děti s matkou, jen tak nejlépe prospívají.  

Pokud bych měla názory paní Valachové a pana Klause shrnout a zobecnit, je zcela evidentní, že zatímco paní Valachová je orientována především na dospělé jedince, v tomto případě rodiče dětí, Klausovy návrhy jsou o dětech a pro děti.

Jak inkluze, tak prosazení dětí mladších 3 let do mateřských škol, pomáhají pouze rodičům, nikoliv samotným dětem.

Pro koho především by tedy měly být školské zákony vytvářeny?

Ve prospěch dětí, nebo pro úlevu rodičům?