Zákazy, zákazy, zákazy,…. běžte s tím už někam!

Děkuji za inspiraci k tématu komentátorům mého včerejšího článku. Původně jsem měla v úmyslu pouze na ně reagovat, když jsem však začala psát, pochopila jsem, že na komentář to bude příliš dlouhé a rozhodla se napsat na toto téma 

celý článek.

Takže zákazy, co to ten zákaz vlastně je a proč vznikl? Nejčastěji se se zákazy setkáme v dětství, kdy neustále něco nemůžeme nebo naopak musíme a tak strašně rádi to jako děti porušujeme.  Protože jsme děti, nevíme ještě nic o světě a fungování společnosti, nejsme schopni předvídat důsledky svých činů a uvažujeme dost sobecky, jsou zákazy vlastně takovým výchovným činitelem, který ukazuje co je a co není správné.

Později, v dospělosti se rovněž setkáváme s nejrůznějšími zákazy, které nám mají ukázat, že některé věci není vhodné z opodstatněných důvodů dělat. Např. zákaz vjezdu do určité oblasti, jízdy na červenou, telefonování u lékaře, v kině či divadle, zákaz skákání do vody, vstupu na nebezpečná místa, kouření např. v autobuse, letadle, obchodním domě apod. Zákazů je velké množství a často je jejich cílem ochrana lidí.

Spousta lidí na všemožné zákazy nadává. Chápu, že po nesvobodném životě v komunismu je vysoká citlivost na jakékoliv omezování.

Jsem však přesvědčena o tom, že ohleduplný člověk není mnoha zákazy pohoršen, jelikož i bez nich by se choval naprosto stejně.

A o tom to je. Aneb jak říkala moje paní učitelka (a třeba i komixoví hrdinové Čtyřlístku ve svazku Místo k sezení) chytrému napověz a hloupého trkni….

Tak jako někoho nenapadne odhodit odpadky v přírodě, jiný k tomu potřebuje připomenutí v podobě cedule se zákazem odhazování odpadků a i tak je to leckdy k ničemu.

Mnoho lidí by si nezapálilo cigaretu v restauraci v době oběda, kdy u vedlejšího stolu sedí rodina nekuřáků s malými dětmi. Jiný opět potřebuje zákaz kouření.

Spousta lidí nehází na silvestra v obytných zónách, kde žijí malé děti a psi petardy a dělobuchy, jejichž jediným efektem je ohlušující rána. Velké množství lidí o tom však ani nepřemýšlí.

Zkrátka žijeme v pestré společnosti lidí, jejichž inteligence, moudrost, uvědomělost, ohleduplnost atd. jsou na různé úrovni. A proto je nutné některé věci regulovat zákazy. I když sama uznávám, že nad některými zákazy člověk kroutí hlavou a vnímá je jako zpátečnický krok.

Až bude naše společnost natolik zralá a chápající, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka, možná nebude jakýchkoliv zákazů zapotřebí.