Začíná u nás opět totalita, tentokrát prostřednictvím sedmé velmoci?

Reaguji tímto na článek zveřejněný v Hospodářských novinách ze dne 8.10., věnovaný problematice kandidatury z řad učitelů v politických stranách, šířících nenávist vůči migrantům či muslimům.

S tímto článkem byl spojen i telefonát ředitelům škol, kde tito učitelé pracují…

Jako pedagoga, nestranně kandidujícího za čtyřkoalici: Ne ilegální imigraci – Peníze raději pro naše lidi se mě výše zmíněný článek značně dotkl.

Autorka článku Markéta Hronová, by se měla příště řádně informovat o smýšlení politických stran a jejich volebním programu, dříve než je označí za rasisticky orientované. Nevím, koho autorka volila, dle mého zřejmě KSČM, jelikož se svými postoji velmi přibližuje totalitním pořádkům, kdy to, co si člověk myslí, hrálo velkou roli a svoboda názorů v podstatě neexistovala, zato lustrace lidí byla pro některé úředníky denním chlebem. Pro lidi s nepohodlnými názory bylo plno pracovních míst v dolech, kotelnách, ve skladech apod.

Učitelé, tedy kandidáti z řad přemýšlivé inteligence se pochopitelně zamýšlejí nad budoucností své země a své profese.

Já sama jsem ve svých minulých článcích opakovaně zmiňovala své postoje vůči uprchlíkům, z nichž bylo naprosto zřejmé, že proti muslimům absolutně žádnou nenávisti netrpím, ba naopak, jezdíme do muslimských zemí poměrně často a rádi, neboť jejich otevřenost a přátelské chování v jejich domovinách nás naplňuje pozitivní energií. Pouze nesouhlasím, stejně jako mnoho jiných stran, které tento nesouhlas jen nemají začleněný v názvu strany, s jejich přijímáním a podporou do České republiky.

Argumenty, proč se mi příčí přijímat uprchlíky (nikoliv politické, ale ekonomické) na naše území, mám naprosto stejné, jako řada vrcholových politiků, angažujících se ve stranách jako je ANO, ODS, ČSSD a rovněž i samotná hlava státu. Těmito argumenty jsou především neslučitelnost kultur, která neumožní uprchlíkům řádnou integraci do společnosti, tak jak proběhla např. u Vietnamců či Ukrajinců, kterých na území ČR žije bez problému poměrně velké množství.

Poukazovala jsem rovněž na finance, které by s přijetím uprchlíků musel stát vynaložit. Myslím si, že nejsme natolik bohatý stát, abychom si mohli dovolit finančně podporoval lidi, kteří do sociálního systému nepřispěli ani korunou a protože u nás nechtějí pracovat, tak i vyhlídky, že by v budoucnu přispěli, jsou nulové. Stačí se podívat k nedalekým sousedům do Francie, jak integrace uprchlíků dopadla.

Byla bych proto raději, kdyby se tyto peníze investovaly do potřebnějších věcí, jako jsou důchody, školství, zdravotnictví, věda a výzkum.

To, že nechci, aby se mnou v jedné domácnosti bydlel Franta Vomáčka, jelikož vím, že jsou naše povahy a životní postoje neslučitelné, ještě neznamená, že Frantu Vomáčku nenávidím a popouzím proti němu další spoluobčany.

Sama sebe vnímám jako člověka, který rád poznává jiné kultury a je vůči nim velmi tolerantní. Už jen obor (speciální pedagogika), který jsem vystudovala, napovídá, že můj postoj k odlišnostem je ve velmi pozitivní rovině.

K této toleranci se rovněž snažím vést děti, které učím a myslím, že to tak má většina pedagogů, kandidujících za strany, jež nesouhlasí s přijímáním uprchlíků. Neumím si představit, že by některý z mých kolegů vnucoval dětem nějaké své politické postoje. Podobné tendence by jistě zaregistrovali rodiče dětí, kteří by, pokud by tuto skutečnost vnímali negativně, jistě zasáhli.

Příště bych se tedy, na místě paní redaktorky, zaměřila přímo na volební programy jednotlivých stran a zamyslela se nad tím, co znamenají termíny nenávist a šíření nenávisti. Troufám si tvrdit, že k naplnění těchto termínů má blíže sama autorka článku v Hospodářských novinách, než pedagogové, které v článku napadá.