Emil Zátopek, Marie Curie-Sklodowská , Albert Einstein, Tomáš Garigue Masaryk, Karel Čapek, Mirek Dušín...... Tak nějak vypadal seznam sociálních vzorů dřívějších generací.
Pokémoni, Fatty Pillow, Hoggy, Martin Rota, Jirka Král…. nic vám to neříká? Toto jsou idoly dnešní mládeže.
Víra v Boha, úcta k dospělým, rodičům, učitelům i svým vrstevníkům…. tak vypadal život dřívějších generací.
Absence víry, morálních hodnot, neúcta k věcem, rodičům, učitelům i vrstevníkům…. tak vypadá život většiny dnešní mládeže.
Kamarádská sekávání, tramping, výlety, komunikace, společné trávení volného času…….volné chvíle dřívější generace.
Individualismus, sdílení života prostřednictvím sociálních sítí, pasivní zírání do počítače, mobilu, tabletu či televize, absence pohybu……..Science fiction? Nikoliv. Realita dnešní mládeže.
Stabilní manželství, dlouhodobé vztahy, kompletní rodina…. tím se mohly chlubit dřívější generace.
Vysoká rozvodovost, krátkodobé vztahy, boje o děti………tím se pro změnu chlubí ta dnešní.
Jak je vidět, hodnoty se za posledních pár desítek let značně změnily. A stejně jako dnešní generace nemůže chápat hodnoty svých rodičů a prarodičů, nemohou oni nikdy pochopit ty jejich.
Nerada cokoliv srovnávám, obzvláště pak nesrovnatelné a proto tak nebudu činit ani nyní. Pocity z dnešní doby mám však dost rozpolcené.
Je neuvěřitelné, kam až se hodnotový žebříček dnešní společnosti posunul, za tak, v mých očích relativně krátkou dobu.
Ráda vzpomínám na své dětství, které jsem trávila převážně s kamarády venku a když ne s nimi, pak ve společnosti dobré knihy. Každý týden jsem si nesla z knihovny hromadu knih, jelikož rodiče nestačili uspokojovat tuto mou vášeň. Dnešní děti pomalu neví, co to kniha je a když už ji někdy vezmou do ruky, pak s donucením a obrovským odporem. A bohužel to má své následky v podobě neschopnosti vyjádřit se, díky nedostatečné slovní zásobě.
Mezi mými vrstevníky nebyl jediný, jehož rodiče by byli rozvedeni. Tehdy totiž vzájemný manželský slib „v dobrém i zlém“ skutečně platil. Dnes je zázrak potkat dítě, jehož rodiče žijí pohromadě. Vztahy jsou stavěny na písečném podloží a při prvním větším konfliktu se rozpadají. A na řadu přichází boj o dítě. Nikoliv pro velkou rodičovskou lásku, ale pro pocit vítězství.
Z dětí se pak stávají malí rukojmí vlastních rodičů a ocitají se mezi dvěma mlýnskými kameny, kdy si dítě ani jednoho z rodičů nechce znepřátelit. Co to v nich kromě frustrace a odsouzení partnerství pěstuje do budoucna? Přetvářku a umění lhát. Odešla tím i přísnost rodičů a ti, žijící odděleně dítě jen rozmazlují (kupují si ho). To bývala dříve úloha prarodičů…
V Základní škole byla pro mě a celou mojí generaci paní učitelka tím největším vzorem. Když vstoupila do třídy, byl z dětí cítit obdiv, úcta a respekt. Naši rodiče byli tehdy natolik moudří, že i kdyby s paní učitelkou v něčem nesouhlasili, nikdy by to neřešili doma před svými dětmi. Zato v dnešní době se v mnoha rodinách běžně ozývají slova jako „učitelka je kráva“ apod. Těžko pak lze od dětí očekávat úctu a respekt.
Z dnešního pohledu mi připadají humorné mé tehdejší dětské návštěvy kamarádek, jejichž pokoj vypadal podobně, jako ten můj a věci v něm byly v podstatě totožné. A když už měl náhodou někdo něco jiného např. ze zahraničí či Tuzexu, všichni mu to děsně záviděli a tajně po tom toužili. A pokud to náhodou v budoucnu také získali, vážili si toho.
Dnes se děti málokdy dokážou z něčeho těšit, po něčem toužit a něčeho si vážit. Mají totiž vše, na co si ukážou, a když se věc rozbije, nevadí, rodiče koupí novou. Mají minimum povinností, zato miliony radostí. Tedy chvilkových radostí. Ono se totiž vše rychle okouká a nároky se stupňují. A tak z původní digitální hry je to náhle herní konzole, po ní přichází tablet a chytrý telefon, následuje vlastní počítač atd….
Tak jako dnešní děti, také my jsme občas dostali za domácí úkol vyhledat si informace k danému tématu a zpracovat je.
Mnohokrát jsem svému synovi říkala, jak mu závidím ten komfort v podobě internetu, když zpracovával nějaký referát do školy. Dnes si však říkám, že snadnější jsme to snad měli my. I když jsme mnohokrát pro informace museli absolvovat dlouhou cestu do knihovny a strávili spoustu času hledáním potřebných údajů. Měli jsme však omezené množství zdrojů, u kterých byla většinou jistota validity.
Dnes, pokud dítě hledá na Internetu konkrétní informaci, po zadání do textového pole na něj, vyjedou stovky odkazů, ze kterých je velký problém najít ten správný a pravdivý. Informací je obecně v dnešní době okolo nás tolik, až je to frustrující. Ale jejich kvalita pokulhává.
Ještě naši prarodiče vyrůstali ve víře v Boha. Což jejich hodnoty, postoje a chování ve velké míře ovlivňovalo.
Dnešním dětem chybí takový sjednocující mravní základ, jakým bylo právě náboženství. Chybí jim kvalitní sociální vzory, se kterými by se mohli ztotožnit. Dnešními vzory, pokud dítě nějaký vzor vůbec má, jsou hrdinové mediálního a virtuálního světa – modelky (pokud možno vychrtlé), youtubeři apod.
Hodnoty nejsou člověku vrozené. Postupně se vytvářejí a diferencují v procesu socializace. A protože hlavním socializačním činitelem je pro děti především rodina, máme budoucnost našich dětí v rukou my, rodiče.
Na závěr nám tedy všem přeji, abychom byli těmi nejuvědomělejšími a nejmoudřejšími, prostě ideálními rodiči.
