"Ahoj koblížku", vítal otec Martičku po jejím návratu z prázdnin, které strávila s babičkou a dědečkem na Šumavě a roztomile ji při tom zatahal za jednu tvářičku.
Byla šťastná, že už je doma, zpět ve svém království hraček a milovaných knih.
Ale po těch každodenních hranolkách a smaženém sýru se jí bude stýskat.
Máma jí bude jako vždy krmit rizotem, krupicovou kaší nebo špagetami.
Tehdy jí bylo 10 let a byla šťastná a bezstarostná.
O slovu komplex by dokázala říci snad jen tolik, že jej lze najít ve slovníku cizích slov.
Pak přišla puberta. První lásky, zkoumání a řešení sebe sama, svého šatníku, účesů, líčení. Období, kdy se chtěla líbit a její zadek jí začal připadat příliš velký na to, aby se do ní nějaký kluk dokázal zamilovat.
Navíc jí její matka v dobré víře pravidelně zásobovala nejrůznějšími dívčími časopisy, při jejichž prohlížení vždy trpěla jako zvíře a večer když usínala, snila o postavě modelky z titulní stránky. Představovala si, jak jednou všem ukáže.
Zhubne a bude krásná, kluci po ní budou šílet, kamarádky závidět.
Veškeré své budoucí štěstí viděla jen ve své štíhlé postavě.
Každé ráno vstávala s předsevzetím, že dnes se čokolády a jiných kalorických bomb ani nedotkne. A každý den to bylo stejné. Pokaždé když do sebe cpala čokoládu, nebo jinou dobrotu, slibovala si, že zítra už ale vážně začne. Tak to běželo několik měsíců, ručička na váze se posunovala ke stále vyšším číslům a úměrně s ní rostl pocit frustrace a nenávisti k sobě samé.
„Jak je to možné, že jsou ty holky tak hubené“, nadávala při prohlížení časopisů.
A pak jednoho krásného dne přišla na řešení. Poté, co v ní zahučelo 5 knedlíků se svíčkovou, zajedených dvěma kusy babiččina štrúdlu, zaběhla na záchod, strčila prsty do krku a za chvíli bylo vše venku. Byla na sebe pyšná, jak pěkně to vyřešila.
Své chutě uspokojila a výčitky skončily během pár minut na dně záchodové mísy.
Za několik týdnů na ní byly vidět první úbytky váhy. Všichni ji chválili jak moc jí to sluší. Tetelila se blahem. Konečně se jí podařilo přiblížit se ke svému vysněnému cíli dokonalé postavy. Za pár měsíců byla k nepoznání. Ze 70 kg zhubla na 50kg. Cítila se skvěle.
Nakoupila si hromadu obtaženého oblečení, zdůrazňující její dokonalou postavu, na které se dříve mohla jen se zármutkem v očích dívat na stojanech v obchodě a snít o tom, že si je třeba jednou bude moci dovolit. Kluci na ni obdivně hvízdali a kamarádky se závistivě vyptávaly jak to dokázala. Co na tom, že jí při mytí hlavy ve vaně vždy zůstávala hromádka vlasů, že se její pleť zhoršila a cítila se podrážděná a unavená. Byla obdivovaná a to jí ke štěstí stačilo.
Celý den ve škole přemýšlela jen o tom, co vše si koupí a sní po svém návratu domů.
Většinou to bylo 5 rohlíků, pytlík chipsů, několik sušenek a čokolád, zapitých pořádným hrnkem kakaa, aby to šlo všechno pěkně ven.
V té době poznala Marka. Začala s ním trávit většinu svého volného času, což jí znemožnilo realizovat své obžerské orgie s následným zvracením. Ztloustnout ale nechtěla. Obzvlášť ne teď, když byla zamilovaná a všichni jí chválili, jak báječně vypadá.
Svou kamarádku bulimii proto vyměnila za její sestru anorexii. Přestala jíst téměř úplně. Jediné, co za celý den pozřela, bylo jedno jablko, popřípadě mrkev či paprika.
Její tělo na nový jídelníček odpovědělo velmi záhy. Váha z 50 kg klesla na kritických 42kg.
Své vystouplé kosti, na které byla pyšná a obdivně si je každý večer prohlížela v zrcadle, zakrývala před rodiči několika vrstvami oblečení. Nechtěla poslouchat narážky, zda už to s těmi svými dietami nepřehání. Stačily neustálé hádky kvůli večeřím. Nakonec se jí podařilo vynutit si konzumaci jídla o samotě ve svém pokoji, ve kterém měla nachystanou zásobu igelitových tašek, do nichž večeři pokaždé „uklidila“ a ráno cestou do školy ji vyhodila do popelnice.
Zanedlouho přišly první závažné zdravotní problémy. Nejprve přestala menstruovat, později se přidaly závratě, bušení srdce, nepravidelný tep, vlasů na hlavě měla již jen polovinu z původního množství a nedokázala pochopit, proč její tělo takhle stávkuje, vždyť teď konečně vypadalo skvěle. Při pohledu do zrcadla navíc stále viděla partie, které by chtěly malinko zeštíhlit.
V tuto chvíli už byla Marta ve stavu, kdy by bylo nutné ji hospitalizovat a poskytnout jí odbornou pomoc. Svůj boj s nemocí prohrávala na celé čáře.
Následky mohly být tragické, končící až smrtí.
Marta není jediná, koho tato nemoc potkala. Poruchy příjmu potravy oficiálně postihují 6% ženské populace (ve skutečnosti je procento postižených žen s poruchou příjmu potravy vyšší). Nejčastěji postihuje dívky v období puberty, kdy se jejich tělesné křivky zaoblují.
A to se dnes děje o pár let dříve, než v minulých generacích.
Důvodem pro její vznik jsou rodinné faktory (matka rovněž trpěla anorexií, hovory v rodině se ve zvýšené míře točí okolo potravy a tělesných tvarů), psychologické faktory (zvýšená sebekontrola, neobjektivní hodnocení vlastního těla, nízké sebevědomí,.. touha, vyrovnat se vzoru) popř. vliv životních událostí (narážka na tloušťku, tělesný vzhled…).
Velice významným faktorem pro vznik poruch příjmů potravy je tlak společnosti na dodržování štíhlosti. Dnešním módním ideálem je až nezdravá štíhlost, kterou se mladé dívky snaží za každou cenu napodobit. Dosažení tělesného ideálu vnímají jako jedinou cestu k úspěchu.
Díky médiím a módnímu průmyslu se hodnota člověka začala spojovat s jeho vizáží.
Štíhlost rovná se lidská přitažlivost. Zatímco lidé s nadváhou jsou sociálně diskriminováni.
Dívky si neuvědomují, že jejich cíle jsou v rozporu s přirozeností lidského těla. Většina fotografií dívek, které vidí v módních časopisech, jsou počítačově upravovány a neodpovídají realitě.
Proto vnímám jako velice důležité prezentovat v médiích ženy a dívky takové, jaké ve skutečnosti a ve většině případech jsou.
Nikoliv vyhublé a podvyživené, ale normální zdravé ženy, se kterými se může hravě ztotožnit většina dívek. Dokud budou dívkám jako vzory předkládány vyzáblé modelky, podobající se kostlivcům, budou mít specialisté na poruchy příjmu potravy stále více a více práce.
