Muži, miluji vás – ale opravdu vás potřebuji?

Muži – mám vás opravdu ráda. I když občas prdíte, jste ješitní a někdy arogantní. Miluji vás, protože jste silní, charismatiční, vtipní, máte krásné oči a úsměv. Přesto mě trápí některé otázky. Vím, že krásné oči a úsměv mě nebudou dostávat na kolena donekonečna a čas zamilování jednou vyprchá. Ale co pak s vámi? Nejsem pavouk, abych vás po dokončení vašeho úkolu snědla. A nemůžu se zbavit pocitu, že to v současné společnosti nemáte vůbec jednoduché.

Navzdory tomu, že žena si v jakékoliv době dokázala prosadit, to co chtěla, muži byli pány tvorstva. To oni domu nosili peníze. Na nich byly ženy závislé. S muži byly ženy hvězdy, bez nich neměly ve společnosti místo. Je dobré, že se tento názor daří měnit. Pro nás ženy.

Emancipace je fajn, můžu vydělávat peníze a nejsem jenom přívěšek muže. S emancipací ovšem nastalo mužům peklo. Stanou se snad přívěšky ženy? To by se jim asi nelíbilo. A tak my ženy (alespoň ze západního světa) muže neustále přesvědčujeme, že jsou pány tvorstva. Ale opravdu tomu některá z nás věří?

Muži samotní jsou možná zmatení, ale nedávají to najevo. Většina se chová jakoby se nic nědělo. Ale někteří se nechávájí tímto trendem nevědomky ovlivňovat. Najednou tráví víkendy v nákupních centrech a vybírají to nejvíce trendy bílé tričko. Sem tam si zaskočí na manikůru a místo ke kadeřníkovi chodí ke stylistovi. Většině společnosti jsou spíše k smíchu. Ale kdo se směje naposled, ten se směje .....

A zmateni jsou nejenom muži, zmatená jsem i já. Ráda k mužům vzhlížím, ale nehodlám se kvůli nim vzdát své rovnoprávnosti - chovat se jako přívěšek, někomu posluhovat ...Muže nepotřebuji na peníze, na opravu pračky, ani na naštípání dříví. Muže potřebuji na lásku. Ale jsou muži schopni spokojit se jen s láskou?

Láska je krásná, je fajn, ale vlastně slouží jen k tomu, abychom nevyhynuli a byl zplozen nový potomek. A co se s ní pak stane. Vytratí se – slovy mé profesorky na psychologii – Když se to povede, je to přátelství – mluvila o manželství. A muži celkově nejsou na lásku příliš stavěni a jejich pojetí lásky bývá často o dost volnější než pojetí ženské.

Když budu praktická, což se nestává často, dojdu k závěru, že muže vlastně nepotřebuji. Ale já jsem nikdy moc praktická nebyla, takže muže stejně chci. Koncekonců, tvrdil snad někdy někdo, že je láska praktická? Tak proč ne s „nepraktickým“ mužem?!