Klasika

Nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled. Až do dnešního dne. Možná to ani nebyla láska na první pohled. Spíš láska na první/jeden večer.

Sestoupila jsem do klubu. Ivan slavil narozeniny. Olíbala jsem ho, předala dar a sedla si na kraj. Dala jsem se do řeči s Renatou a pak jsem zvedla oči. Taky na mě zíral. Uhnula jsem, ale stejně jsem nevydržela.

Víno, víno, panák, víno, víno, víno panák, víno, víno….Velmi záhy jsem ztratila zábrany a sunula se jeho směrem.

Nepotřebovala jsem s ním mluvit. Stejně jsme mluvili. Každý jinde. Dneska večer jsem se chtěla bavit. Chtěla jsem pít, opít se a tancovat. Na malou chvíli jsem chtěla na všechno zapomenout. Flirtovala jsem, předváděla se. Chvíli jsem byla na baru, chvíli u stolu. Neviděla jsem ho, přesto tušila každý jeho pohyb.

Pila jsem, opila se a tancovala. S ním. Proplejtal svojí ruku s mojí. Byl tak příjemný. Hezký. Chytrý. Cítila jsem se s ním tak přirozeně. Mohla jsem mu říct všechno, on mohl říct všechno mě. Bavili jsme se o všem a o ničem. Bylo mi krásně - potkala jsem anděla!

Doprovodil mě na tramvaj. Dala jsem mu pusu a číslo. Nikdy se neozval. Prý měl přítelkyni.