Bídáci a ti hodní

Sedím s kamarádkou v naší oblíbené kavárně, každá zahloubaná do svých problémů respektive mužů.

Podívala jsem se na svojí zadanou kamarádku. Konečně potkala někoho opravdu výjmečného, kdo si jí, alespoň podle mého, zaslouží. Ale není to její přítel. Její přítel je takovej ten typickej Čech, vcelku hodnej, vcelku chytrej, vcelku schopnej vydělat peníze.... Ale taky dost sobeckej ... ve všem. 

Tím, kdo jí momentálně popletl její hezkou hlavinku je naopak typický kosmopolita. Atraktivní zaměstnání, atraktivní vzhled, žádnej pitomec + další vlastnosti, kterými její drahý rozhodně neoplývá. Třeba kouzlo osobnosti, kouzlo podržených dveří, kouzlo komplimentu. Ale nic není dokonalé, manželka, 2 děti.... a taky pochopitelne zajímavá pověst. 

Narozdíl od své kamarádky jsem sama. Nezadaná – singl. Potkávám hodné i špatné kluky. Vzpomněla jsem si na Marka – na rukou by mě nosil (nebo to alespoň tvrdí).... ale byla by s ním trochu nuda. Zato Petr – spousta zajímavejch myšlenek, spousta zážitků.... ale také spousta žen. 

Ani s jedním z nich bych nebyla šťastná, stejně jako moje kamarádka není šťastná, i když je má oba. V čem spočívá kouzlo těch zlých kluků a v čem spočívá nudnost těch hodných? Musí být muž sukničkář, aby se vám podlomila kolena? 

Marek – prototyp hodného kluka. Bydlí s maminkou, studuje, pracuje, dělá všem radost, hlavně mamince. Ale tak nějak nemá šťávu. Je tak úžasně dokonalej. Ale ničím vás neohromí. Nenapadne ho připálit vám cigaretu – vždyť přece nekouří. Nenapadne ho koupit vám drink a opít vás, abyste se k němu tiskla. Nabízí vám samé intelektuální zážitky – intelektuální hudba, intelektuální filmy, intelektuální knihy.... Ale já nechci chodit na intelektuální filmy, ani číst knihy, ani poslouchat hudbu, já se chci smát,  žít, cítit, prožívat, plakat ...   

Petr – zlej, zlej kluk. Přijde k vám, dá vám pusu. Sedne si vedle vás a nabídne vám cigaretu, koupí drink. Poslouchá. A aspoň na malý mikro okamžik jednoho jedinného večera máte pocit, že jste potkali spřízněnou duši. Někoho, kdo vám ukáže život se vší jeho sladkostí.... Ale i se vší hořkostí. Budu se smát, budu žít, cítit, prožívat, plakat (hodně plakat).... A to všechno se vejde jen a jen do jednoho večera. Zítra bude dávat pusu nové dívce, připálí jí a koupí jí drink a ona bude žít, prožívat, cítit, smát se a plakat (hodně plakat).... 

Takže tedy jak? Chci se usadit nebo užívat? Chci obojí? Nechci ani jedno? Možná, že kdybych s Petrem strávila víc než jen jeden večer, byl by nudnej. Možná kdybych s Markem strávila jen jeden večer, byl by zajímavej. 

Podívala jsem se na kámošku. Tak nějak ví, že ten její přítel je lepší. A taky ví, že kosmopolita je zábavnější. A život není zábava, ne? Alespoň většinou ne....