Baví mě tě milovat

Jsem pošetilá, hloupá a přiblblá. Je to marné a k mému věku se to nehodí. Ani bych to vlastně neměla říkat, ale baví mě tě milovat.

Ráno vstávám a vzpomenu si na tebe. Nalíčím se a učešu, abych se ti líbila. Vezmu si hezké prádlo, jako bychom se měli večer milovat. Oblékám se a doufám, že bys padnul vidět mě v tomhle.

Sedím v práci a poslouchám tě. Znám tvůj hlas, poznám, jak se cítíš, i když to nedáváš najevo. Je tvojí povinností být milý. Občas ti udělám radost, vůbec to netušíš. Ale mě stačí cítit potěšení z tvého hlasu.

V podvečer procházím městem, ulice jsou nasáklé létem, jeho malátností a vedrem, všechno je zpomalené. Přemýšlím, kde bych tě potkala. Jednou se to stalo. Skoro jsem dostala infarkt a stěží tě pozdravila. Ale usmívala jsem se ještě druhý den. Taková milá náhoda.

Přijdu domů, uvařím (chutnalo by ti?). A to víno, co jsem koupila (napil by ses?). Vzal by sis cigaretu (jedna má být v krabičce obráceně – pro štěstí). Je večer, jsem sama, ale vím, že bys v noci přišel. Vzbudil bys mě a …. A záleželo by jen na tobě, co bys udělal.

Měla abych se užírat. Měla bych plakat. Ale proč? Raději si tě budu hýčkat, představovat, dělat ti potají radost. Užívat si tě....Vím, že mi jednoho dne tuhle iluzi vezmeš a já budu muset hledat další. Snad už konečně tu opravdovou.