Konečně, po dvaceti letech, dosáhl toho, co chtěl. Valérie ležela vedle něj jen v kalhotkách a vypadala rozvášněně. Měli puštěné rádio jako kulisu. Přitom se pomalu, ale jistě spolu sbližovali.
Nechala se líbat, mazlit prsty, dotýkat tam, kde mu to tak dlouho zakazovala. Vlastně od té doby, co zplodili syna. Tehdy ji poprvé pozval k sobě do bytu. Vyspali se na starém rozvrzaném gauči. Po všech těch rozvodech, kdy žil v úplném holobytu, nejdřív zařídil kuchyň a dětský pokoj, tudíž starý gauč zase přišel vhod.
„Moc se toho nezměnilo,“ usmála se.
Po dvaceti letech byla stále krásná. Přišla bez ohlášení a chovala se trochu jinak než jindy. Víc otevřeně, jako kdyby už neměla co skrývat. Možná byla trochu vyzývavě frivolní. Neznal ji takovou a udivilo ho to. Její vyzývavost zřejmě vycházela z nejistoty. Rozhodla se přijít na poslední chvíli. Věděla, že jí lékaři dávají jen pár měsíců. Chtěla si splnit všechna přání. V duchu si je sepsala a pak je splněná odškrtávala.
„Žiješ s někým?“ zeptala se.
„Dneska ne.“
Víc vědět nepotřebovala. Co bude zítra ji už nezajímalo. Ve světle vidiny smrti přestáváme být malichernými. Navíc od zítřka bude v nemocnici. Její podoba se nenávratně změní. Nejdřív jí vypadají vlasy. Bude špatně vidět, bude skleslá, unavená, zesláblá. Jestliže přistoupí i na ozařování, bude mít na holé lebce červenou kůži. A vůbec nic se nezmění! „Pomiluj mě,“ zašeptala Valérie, „tohle sis vždycky přál!“
Michal byl v totálním šoku. Takto ji ještě nikdy nezažil! Nejdřív ho vzrušila, ale pak si uvědomoval, jak je vážně nemocná. Líbal ji na prsou a laskal mezi stehny. Odehrálo se to tak rychle. Tak dlouho snil o tom, že se budou milovat. Když se to stalo, bylo to úplně jiné, než by si kdy myslel. Nikdy se nestane nic tak, jak si myslíme!
„Co si myslíte o výsledku voleb?“ ozývalo se z rádia, „neobáváte se toho, že uspělo tolik populistických stran?“
Valérie cítila jeho doteky a podléhala jim. Už žádné zábrany a pochyby, jen to, co opravdu chceme. Tak dlouho po tom toužila! Zcela upřímně po ničem jiném tak netoužila! Po milostné závrati. Po pohlavním spojení, které si tak dlouho odpírala. Věděla, že jen to ospravedlní její omyly, bolesti a marnosti. Láska v nejčistší podobě!
Úplně se svlékla a Michal ji hladil. Laskal dlaní každou část jejího těla, jako vzácnou relikvii. Ano, byla pro něj svatá. A taky tak drahocenná, odjaživa tak vzrušující, ale dnes? Až příliš vyzáblá! Tak strašně průsvitná, jako kdyby v ní už neproudila žádná krev. Jen doširoka otevřené oči jí pulsovaly. Pronikaly jeho mozkem jako mačety.
„Ovlivnil volby islámský terorismus? Ano, pane redaktore, posílily strany, které varovaly před uprchlíky, přestože jejich počet je v Česku zanedbatelný, tradiční strany příliš neuspěly...“
Vnímala jeho zábrany a přesto ho chtěla. Rozepla ho a dráždila. Chtěla ho za každou cenu mít ještě naposledy v sobě. Vyřvat se, vykřičet se do pustého vesmíru, v jeho objetí. Vybrečet se mu na rameni. Zarýt nehty do jeho hrudi a cítit tu rozkoš. Poslední životní výzva. Milostná symfonie, krásnější než Mozartovo Requiem.
Michal se ji snažil pomilovat. Obklopovala je hrůza nemoci. Všechna trápení, která spolu zažili. Vzájemné nechtěné křivdy. Tolik nevyužité energie. Zmarněné touhy. Nepřijaté něhy. A teď, když může všechno, když jí může pronikat bez všech těch zábran, nedokáže to. Připadal si jako mrzák, jako chromý ubohý světec.
„Takže zvítězil strach z islámu? Máme se ekonomicky dobře, zásadní témata vymizela, místo nich řešíme džihád. Čím to, že si lidé nechali vnutit takový pocit ohrožení?“
Banální slova se mísila s jejími vzlyky. Rozbrečela se pod jeho znehybnělou tíhou. Odstrčila ho a zabušila do něj dlaní. Kdyby mohla, ublížila by mu za to všechno, co neudělal. Jako by ji už odepsal! Právě ji odsoudil k tomu, co ji čekalo. K předčasnému umírání! Ještě nikdy se necítila tak smutně, tak bídně, tak osaměle!
Michal sledoval, jak se obléká. Vnímal její unavenou kůži, pihy, špíčky, vystouplé kyčle. Sledoval, jak si natahuje kalhotky, jak si zakrývá malá prsa, zapíná podprsenku, pomalu a nešikovně, jako by měla rozlámané všechny prsty, a vůbec celé tělo, které už nikdy v životě neuvidí…
„A teď zprávy ze sportu. Jaromír Jágr se vrátil! Po pauze způsobené zraněním nastoupil včera v noci za svůj tým. Slavný gladiátor hokeje přispěl k vítězství Calgary 6:3 nad Detroitem jednou brankou a také asistencí při gólu, který by velmi kuriózní. Puk vyražený brankářem Mrázkem trefil dojíždějícího beka a odrazil se do sítě. Jágr poté zvýšil na pět dva. Navíc se posunul v historické tabulce střelců už na čtvrté místo. Opravdu skvělý comeback!“
65. kapitola z románu Otcovství
