Škola novinářského cynismu
Několik let opojení se rozpustilo jako soda ve sklenici vody. Dostavila se kocovina trhu, tlaku politiky, majitelů novin a svobody internetu. Slova ztratila svou hodnotu, pravda svou ověřitelnost, naše profese svou prestiž.
Stali se z nás otroci čtenosti, kteří se snaží vyhovět poptávce. Píšeme to, co se po nás chce, a i ti nejlepší nepíší většinou to, co si skutečně myslí. Je to dobrovolná cenzura z hladu. Nezaměstnaných novinářů je víc než dost. Fakulta žurnalistiky chrlí stovky dalších. Navíc dnes může psát každý, kdo si zapne počítač. Novinář začínající od píky je vzácnost. Každý nováček umí napsat článek, který není o nic horší nebo lepší než milióny jiných.
„Já to ze sebe asi nevypotím,“ vzdychl můj kolega Karlík, ježatý vousatý mladík po škole.
„O čem píšeš?“
„Vždyť to víš, dělám zvěda na radnici.“
Chápavě jsem pokýval. Pamatoval jsem si dobře, že tihle mladí kluci se posílají přímo do jámy lvové. Svou neokoukaností mají nejlepší možnost se vetřít do přízně vládnoucí kliky. I kdyby to měla být třeba jen šéfka sekretariátu. Proto jsem nechápal, v čem je problém.
„Psát o radnici je zlatej důl, Karlíku.“
„Já nevím, jak si to ověřit...“
Tak trochu se mi ho zželelo. Vypadal dost nešťastně, blížila se uzávěrka a on neměl ještě ani slovo. Občas se to přihodí každému z nás. Je třeba se naučit pár fíglům, jak se tomu vyhnout. Mít novinářský čuch. Umět fabulovat. Pravda je totiž stejně jen reálná pravděpodobnost.
„Co si chceš ověřit?“
Ochotně mi ukázal své materiály. Vlastně to byly hlavně jen fotky aut. Auta měla velmi typické značky s originálními písmeny a číslicemi. Stála na zákazu zastavení před magistrátem.
„Mám k tomu i několik chlapů. Vlivný zvířata, co tak rádi choděj na oběd k primátorovi. Ale nemám nic potvrzenýho. Jako třeba, jestli vlastníkem těch aut jsou fakt tihle týpci."
Vzal jsem namátkou jednu z fotografií. S primátorem na ní obědval objemný muž v obleku. Měl zarudlý obličej s prasečím chřípím. Byl to takový typ jako vystřižený z Lombrosovy knihy O typech zločinných. „Co si chceš ověřovat? Novinář musí mít čuch!“
Pomohl jsem mu sesmolit článek. V podstatě šlo o prkotinu: o beztrestné porušování zákazu zastavení. O to, že na zakázaných místech parkují pořád stejná auta. Komu asi patří? Vyvoleným pana primátora? Jaké pikle spolu s ním tihle manekýni kují? Několik fotek jako ilustrace. Žádná jména, žádné obvinění. Jen důvodná zlost občanů, kteří musí za parkování platit nebo jet tramvají. A víte, jak předražená je Opencard! „Jezdil jsem za nimi dva dny,“ zavzdychal Karlík, „stovka v prdeli.“
Pozval jsem ho po práci na drink. Nebo spíš jsem se nechal pozvat. Vytáhl jsem ho z bryndy, tak ať platí. Byl to ještě holobrádek, co si nechává narůst vousy, aby vypadal mužněji. Nevycválaný janek. Směs úcty a rejpalství. Chtěl se bavit o psaní, ale já ho brzy utnul. „Lekce číslo jedna. Psaní je trochu jako žena. Čím víc ji ignoruješ, tím větší máš u ni šanci.“
„Ale to já neumím.“
„Protože se nudíš. Najdi si něco, u čeho vydržíš. Nauč se čekat. Pak všechno to, co chceš, přijde.“
„Trhák?“
Dopil jsem Jima Beama. „Přílišná snaha škodí. Lidi chtějí pohádky. Stačí je zabalit do moderního hávu. Všechna témata znáš už od dětství.“
„Lekce číslo dvě?“
Strávili jsme spolu fajn večer. Karlík platil a já pil. Dostal školu moderní novinařiny, ve které splývá zpráva s komentářem. Vysvětlil jsem mu, proč jsem po všech průserech skončil u sloupků. Být hlavním komentátorem nebo dělat investigativu, je příliš náročné. Mně stačí krátký článek. Žádný nerudovský fejeton. Žádná čapkovská stylizace. Pár úderných přesných ran na solar plexus dnešního dne.
Pak si už jen pamatuju, že jsem ho učil boxovat. Ale Karlík mě odvedl domů. Byl sotva o deset let mladší, ale jako by byl můj syn. Vždycky jsem chtěl mít syna. Moje dávné trauma. Ráno mě probudila kocovina. Odvedl jsem malou dcerku do školky a pak jsem šel ještě spát. Dnešní téma samo přijde. Odpoledne jsem dorazil do redakce.
„Můj článek zabral!“ jásal Karlík, „volali mi z Respektu, že jsem trefil do černýho a nabídli mi spolupráci. Chtějí na to udělat sérii článků. Zaplatí nám za moje materiály. Šéf je spokojenej. Asi jsem do sítě chytil velkou rybu. Fakt ti musím poděkovat!“
„Novinář musí mít čuch!“ pokýval jsem.
Do uzávěrky zbývala pouze hodina. Posadil jsem se k počítači a asi za dvacet minut jsem napsal svůj článek. Opravil jsem několik gramatických chyb a bylo to. Název článku zněl: „Jak se stát novinářským esem…“
30. kapitola z knihy Otcovství
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/14366/w230/Bf98478.jpeg)
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/14366/w230/Bf98478.jpeg)
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/14366/w230/Bf98478.jpeg)
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/14366/w230/Bf98478.jpeg)
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/14366/w230/Bf98478.jpeg)
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Turek: Nejdu rozbít Evropu, potřebuje ale rekonstrukci a velký šok
Jedním z největších překvapení letošních evropských voleb se stal Filip Turek. Po vyhlášení...
Pellegrini vyměnil prezidentskou standartu za své logo, později ji vrátil
Slovenská prezidentská kancelář po sobotní inauguraci Petera Pellegriniho na svém oficiálním webu...
Černochová po výbuchu vyloučila sabotáž. Tragická událost, shodují se politici
Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) vyloučila po výbuchu blíže neurčené munice v Libavé...
Muž se zastal na pražském Andělu napadané ženy, útočník ho bodl
Potyčka mezi dvěma muži se strhla v pondělí odpoledne poblíž stanice metra Anděl a její přilehlé...
Putin dorazí do KLDR v úterý. Pak navštíví i Vietnam, Američanům to vadí
Ruský diktátor Vladimir Putin navštíví ve dnech 18. a 19. června KLDR, pak odcestuje do Vietnamu....
![Opalovací krém pro miminka: Jaký vybrat?](//1gr.cz/u/free.gif)
Opalovací krém pro miminka: Jaký vybrat?
Pokožka novorozenců a kojenců je tenká, zranitelná a má méně melaninu, což je pigment, který chrání pokožku před slunečním zářením. Kůže miminka je...