Prodejná holka je ta nejlepší

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.

Potom, co ho opustila Martina, cítil se Pavel osaměle. Je pravda, že ji vídal každý den v kanceláři, ale pak odcházela se Sašou do jejich bytu a jemu bylo smutno. Dokonce i přes Vánoce byl sám. Rozbalil několik dárků od mamky a pak taky ten od Martiny. Nemohl uvěřit svým očím, když uviděl, že mu dala sprostou nafukovací pannu. To měla být recese? V tom měla určitě prsty Saša, která ho nesnášela.

"Ten dárek je legrace, viď?" řekl Martině mezi svátky, když přišla do firmy dělat účetnictví.

"Ne, já chtěla, aby ti nebylo smutno."

Teprve později si všiml, že je jí panna hodně podobná. Měla stejné blond vlasy, jako když Martinu poznal. Podobně hebké rty, modré oči a velká bílá ňadra. Úplně stejné bříško a dlouhé nohy. V obličeji jí byla podobná tak, až mu to vyráželo dech. Začal ji oblékat, aby jí nebyla zima. Dbal na to, aby byla správně dofouklá. Dělal jí pomyšlení. Miloval se s ní tak často, až jí nakonec vdechl život.

"Kolik je hodin?" ozvalo se jednou ráno.

Pavel se na nafukovací pannu udiveně podíval. Nechápal, proč potřebuje vědět, kolik je hodin?

"Já jen, jestli už vstáváš do práce!" řekla a dala mu pusu, "abych ti udělala teplou snídani..."

Přehodila si přes nahé tělo župan, který pro ni včera koupil. Pak odešla do kuchyně, jako kdyby to dělala už dlouho.

"Promiň, že jsem tak neupravená," řekla pak, když se posadil k omeletě s vejci a černému čaji.

"Kde ses naučila vařit?"

"To nic není!" usmála se, "to umí každá..."

Ten den nešel do práce. Zavolal Martině, aby všechny schůzky, které měl naplánované, odvolala. Vymluvil se na chřipku a slíbil jí, že se dnes nehne z postele a pořádně se vypotí. Bál se, aby za ním nepřišla. Chtěl být sám jen se svou Martinkou. Ano, takhle jí říkal celou dobu, co ji měl. Byla to jemnější a lepší verze, mnohem přítulnější...

"Co je to?" řekla Martinka a ukázala na televizi.  

"Tohle?" zaváhal Pavel, "to je takovej kus retro nábytku, co se musí občas vypucovat."

"Tak já ho vypucuju."

Udiveně pozoroval, jak přirozeně vklouzla do své role. Jako kdyby se snad pro domácí práce narodila. Nedělalo jí potíže vzít do ruky hadr a vyleštit nábytek. Vyčistila kuchyň, koupelnu i obývák. Pak se vrhla na vaření oběda. Ještě si u práce, jak zaslechl, zpívala. Měla sice neškolený, ale svůdný soprán. Mohla by být docela dobrá zpěvačka. Ale Pavel věděl, že nejlepší bude, když zůstane doma.

"Nebude ti vadit," řekla v ložnici, "když vyluxuju?"

Seděl u psacího stolku se svým notebookem. "Klidně," vzdychl, "tak já si to vezmu vedle..."

Podívala se mu přes rameno. "Copak děláš?"

Pavel právě surfoval po internetu. Stahoval si nové akční hry. Uvědomil si, že mu hrozí vážné nebezpečí.

"To jsou takový mužský práce," řekl opatrně, "nic pro tebe. Věř mi, že je to strašná makačka..."

Martinka ho políbila a přitáhla si vysavač. Pavel cítil, že se pohybuje po tenkém ledě. Nechtěl, aby si zvykla na internet. Mohla by se velice snadno zkazit. Stačilo, aby klikla na nějaký ženský web. Rozhodl se, že jí bude pouštět staré filmy z Hollywoodu. Tam byly ještě krásné blond ženy, které pečovaly o sebe a staraly se o muže a domácnost. Z těch filmů dýchala úžasná idylická atmosféra.

Pavel, jako každý muž, toužil po klidu. Chtěl mít ženu, která by ho podporovala, žádnou semetriku. Láska je křehký cit, to už věděl, je to nejdůležitější, co máme. Můžeme mít peníze, ale bez ženy, která nás má ráda takové, jací jsme, jsme jen stíny. Ztracenci, kteří si pouštějí celé dny porno. Chudáci, co budou ve stáří krmit holuby, aby měli vůbec nějaký kontakt...

"Koukej, co je to?" řekla a ukázala mu záruční list, který vyhrabala na psacím stolku.

Trochu ho to zaskočilo. "To je tvůj doklad. Každý nějakej máme. Já mám taky občanskej průkaz..."

"Tys mě koupil?!" zeptala se udiveně.

Vysvětlil jí, že ji dostal darem. Vzal ji do náruče a to ji uklidnilo. Znal ji sotva pár hodin, ale přišlo mu to, jako kdyby ji znal odjakživa. Začal ji vášnivě líbat, aby ji dofoukl...

Byla to ta nejlepší holka v jeho životě.

44. kapitola z románu Pseudochlap