„Ty ses líbal s Angelikou a vůbec o tom nevíš? Vážně ti to mám věřit? Jakože se probudíš a nic si nepamatuješ? Jak jste se cumlali u krbu? A pak si to rozdali na koberci?!
Ale i kdyby sis to nepamatoval, já to vím! Já u toho byla! Vstávej! To je na tom to nejhorší, že jsem u toho byla. Že jsem tě nechala. Já ti to vlastně ani nedovolila, ty ses mě vůbec neptal!“
„A jaký to bylo s Vladimírem?!“
Vladimír byl Evin ředitel z banky. Pozval je na víkend na chalupu a byl to nakonec zajímavý víkend. Michal byl spíš samotář, jel velmi neochotně, ale Eva si to přála. Proč by jí neměl vyhovět? Měl ji rád, malá dcerka byla u babičky, měli čas jen na sebe. Navíc Vladimír hodně pro Evu znamenal. Byl to starší chytrý čtyřicátník s hezkými brýlemi. Jeho žena byla mladá blondýnka, bez dětí, a jak měl Michal poznat, i bez zábran.
„Já se s ním necumlala,“ řekla nejistě Eva.
To nedělní probuzení bylo poměrně šokující. Ještě ani jednomu z nich úplně nedocházelo, co se v noci přihodilo. Oba pili, to bylo jasné. U Michala to bylo normální, ale když se napila i Eva, děly se pak věci. Tentokrát to viditelně zašlo dál, než by čekali.
„Líbala ses s ním! Ale dělali jsme to spolu,“ řekl Michal, „pamatuju, jak jsem tě svlíkal...“
„Jaký mám kalhotky?“
„Já nevím. Černý?“
Eva odkryla deku a ukázala mu bílé kalhotky. Bylo to absurdní, ale v tu chvíli to vnímali jako jasný důkaz nevěry. Černé kalhotky měla jistě Angelika. A on je z ní stáhl a přede všemi k nim čichal. Na to si teď s Evou oba dva dodatečně v tom kalném ránu vzpomněli.
„Byl jsi trapný,“ řekla Eva rozmrzele.
Michal pocítil potřebu se bránit. Kdyby se Eva nechovala tak, jak se chovala, jistě by se nic nestalo. Ještě teď vidí, jak se s Vladimírem líbala. Hráli u toho poker. Pak Angelika pustila nasládlou pop music. „Pokud vím, tančilas na stole,“ řekl s odporem, „a nahá!“
Jasně si vzpomínal, že to byl impuls, který všechno spustil. Bylo vidět, že mladá Angelika na nahou Evu žárlí. Michal nemusel vůbec nic dělat. Jen se shovívavě usmíval a naléval se koňakem. Vladimír byl fanoušek přes Francii. Na víno, na koňak a evidentně i na francouzáky.
„Nezlob se, já jsem nic neudělala. Znáš mě, občas dělám striptýz, ale to je tak všechno. To ty ses na ni vrhnul.“
Eva se zatvářila ublíženě. Byla citlivá a emancipovaná a nerada dělala scény. Pokud vznikl problém, snažila se ho rozebrat.
„Prostě jsi to udělal. Pak jsem už jen viděla, že jste nahatý. To bylo dost děsný. Šla jsem si dát panáka. Dívala jsem se, jak se líbáte, úplně všechno. Nejhorší bylo, když dohrálo cédečko. Vy jste při tom dělali kravál! Vláďa byl z toho dost špatnej...“
„Takže sis to taky užila?!“
Michal si vybavil, jak ho to šokovalo. Během soulože zaslechl sténání, jaké znal jen od své ženy. Zaznívalo z dálky, jako nějaké stereo, které bylo na druhé straně místnosti. Přišlo mu to zábavné. Pak zahlédl, jak Eva dělá Vladimírovi dobře. To mu už tak vtipné nepřišlo. Na jednu stranu ho to vzrušovalo, na druhou stranu ranilo.
„Já si na nic nepamatuju!“ vzdychla Eva.
V manželské posteli jim bylo chladno. Teplo ze zatopeného krbu se v domě zcela rozplynulo. Seděli tady a nijak se nedotýkali. Oba byli v principu tolerantní, přesvědčení liberálové, hodili se k sobě. Nikdy si nic nevyčítali, když se jeden z nich zapomněl. Tušili, že každý si občas zařádí. Když jeden někam šel, ten druhý věděl, s kým jde. Člověk nemůže druhého vlastnit. Slib věrnosti až do smrti je nesplnitelný...
„Nestalo se nic strašnýho,“ řekl Michal mírně, „trochu jsme to přehnali. Asi bude nejlepší na to zapomenout. Zase budeme už jen spolu. Nejhorší je stejně citová nevěra.“
„A tys nic necítil?!“
Vzal ji za ruku a políbil ji. Pak si vzpomněl, jak to dělala pusou Vladimírovi, a zase se odtáhl.
„Já si to ani neužil. Miluju tebe!“
„Já tebe taky. Co budeme dělat? Už jsou dole!“
Poslouchali, jak se zdola ozývají hlasy. Zvedli se a začali se oblékat. Michalovi přitom vypadly z kapsy kalhot černé kalhotky. Eva dělala, že si toho nevšimla. Vyšli z pokoje, chytili se za ruce a scházeli po schodech...
Už nikdy to nebylo tak jako dřív.
31. kapitola z knihy Otcovství
