Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.
Slavnostní kolaudace mrakodrapu byla velkou událostí. Sešli se na ní různé známé celebrity v čele s primátorem, zahraniční investoři, V.I.P. vlastníci bytů, architekti, novináři a zvědavci. Stavební odbor zastupovala Marta jako hlavní posuzovatel projektu. Náměstkyně byla na stáži a celé břímě odpovědnosti padlo na ni. Ještě nikdy se necítila být tak povznesená jako v této 104 metrové budově.
"Chtěl bych si přihřát i vlastní polívčičku," zasmál se primátor, když dostal slovo, "bez mého úřadu bychom tak vysoko nebyli. Jak víte, stavba měla od začátku značné potíže. Změna investora, zrušená povolení, různé petice a soudní spory. Jen s pomocí mé kolegyně, která je tady se mnou, se město rozvíjí i do nebeských výšin!"
Primátor chytil Martu za ruku a přitáhl ji k sobě. Světla z kamer a blesky fotoaparátů ji ozářily jako holywoodskou hvězdu. Měla na sobě nové šaty a cítila se úžasně vyvoleně.
"Děkuji," usmála se hezky.
"To je ta, co kydala hnůj," ozvalo se, "holka z kravína!"
Mezi přítomnými se rozhostilo rozpačité ticho. Ten hlas zazněl velmi trapně až protivně. V hloučku zvědavců stála baculatá žena v květované halence a červené sukni.
Byla to Drahomíra, řečená Drahuše, ošetřovatelka skotu. Vždycky měla špatný vkus, ale že bude mít takovou ránu? Vypadala, jako kdyby šla na sobotní zábavu. A ty ohavné bílé lodičky! Viditelně se na to vyparádila, aby Martu před všemi znemožnila.
"Neuměla ani podojit krávu!" zachichotala se.
Marta cítila, jak celá rudne. Ta červeň jí zaplavila tváře, ramena i hluboký výstřih. Žaludek se jí zhoupl úzkostí. Bála se toho, že ji minulost jednou dožene. Styděla se za to a chtěla na to zapomenout. A v tu nejhorší chvíli se jí to všechno připomnělo.
Viděla ty panáky, jak nevěřícně kroutí hlavou. Co si o ní mysleli? Hlavní hvězda dne má slámu v botách? Jak by mohla být odbornice, když se vyučila na hnoji? Jak odolný může být asi takový mrakodrap? Neměli by z něj utéct dřív, než se zřítí jako domeček z karet?!
Ano, měla od dětství špatné karty. Po maturitě musela do práce a přitom začala dálkově studovat. Ráno v pět vstávala do kravína, pomáhala dojit a vyhnat stádo na pastvinu. Pak kydala hnůj, vyvážela ho a vozila slámu na podestýlku. Ve chvílích volna se učila. Drahuše, hlavní dojička, se jí před všemi smála: "Knížky v kravíně? Martuš si myslí, že na ni někdo čeká, na holku z kravína!"
Tehdy v Čechách propukla nemoc šílených krav. Taky v jejich družstvu se odebíraly vzorky. Všichni z toho měli oči na vrch hlavy. Hlavně Drahuše to stále komentovala. Asi se bála, že přijde o práci. Hlídala celé stádo jako oko v hlavě. "Jak se nějaká začne cukat, stranit druhých a dělat naschvály, půjde na porážku!"
Marta se toho běsnění nezúčastnila. Umývala vemena, uklízela kravince a odpočívala na balících slámy. Krávy bučely a ona se dívala malým okénkem pod nízkým stropem kravína. Okno bylo rozbité a popraskané jako pavučina, tvořilo zajímavé obrazce. Jako by se na nebi odehrávaly nádherné barevné scenérie...
"Tady se schovává!" zaječela Drahuše, "straní se druhých, chová se divně, určitě je taky nakažená..."
"Zešílela jsi, Drahuše?"
Drahuše se jí snažila vyhnat z kravína. Nenáviděla ji už dlouho a teď se to jen projevilo. Záviděla jí, že má úspěch u kluků. Že se dostala na vejšku a v kravíně je jen na dobu určitou.
Táhla ji za gumovou zástěru jako za ohlávku. Marta měla na nohách holínky, které se jí brzy vyzuly. Spadla přímo do močůvky, rozlobilo jí to a vrhla se na Drahuši.
"Ty krávo!" vydechla.
Bylo to souboj o holý život. Místo žíněnky měly pod sebou hnůj. Ostatní dojičky je povzbuzovaly. Obě vypadaly hrozně: ruce, obličeje i kolena měly od špíny, jako nějaká zvířata, která se rochní v blátě. Marta klečela a snažila se Drahuši nacpat do úst hrst čerstvého kravince...
Nakonec Drahuše zmizela tak rychle, jak se zjevila. Hlouček celebrit se choval, jako kdyby se vůbec nic nestalo.
"Je tady super výhled, že?" řekl primátor.
Nabídl jí rámě a odvedl ji na terasu. Před nimi se rozprostíral široký obzor s modrými oblaky. Viděla krásné panorama Prahy a za městem celou českou kotlinu olemovanou Šumavou, Krušnými horami, Jizerkami, Krkonošemi a Orlickými horami.
"Super," přikývla a na kravín si už ani nevzpomněla.
25. kapitola z románu Pseudochlap
