Deník spisovatele - vylhaný svět, ve kterém už dlouho žijeme

"50 nejdůležitějších knih, které byste si měli přečíst". Jeden z mnoha článků, které charakterizují dnešní dobu. Klikl jsem na něj a trochu jsem se zarazil, protože jsem čekal, že si doplním vzdělání. Kromě obligátního Malého prince od Exupéryho samé romány sester Bronteövých, když už Rus, tak Nabokovova Lolita, dále pak nějaká romantika a také Kingův horor. Jistě, můžete říct, že jde jen o omezený názor jedné redaktorky. Jenže pro mě to není jen znak naivního obzoru (tak typického) nebo komerční plytkosti, je to lživé přepisování moderních dějin.

Jako kdyby všechno, co se dnes nehodí, muselo být zapomenuto: výrazné počiny "bílého muže" na poli vědy nebo umění. Ne, že by nebyly v praxi využity, ale mediálně se o nich kulantně mlčí. Busty bělovousých vědců mizí z aul západních univerzit, aby nebyly uraženi studenti jiné rasy, kteří by mohli mít celoživotní trauma. Místo toho, aby je to vybudilo k vyšším výkonům, chtějí být chráněni před realitou. Lepší je žít ve vylhané bavlnce, na kterou jsou zvyklí, než žít autenticky a v pravdě.

A takhle se žije v mnoha oblastech. Politici jsou ve vleku multikulturality průměru, musí ji prohlubovat, aby byli znovu zvoleni, média jedou na vlně progresu anebo prostě šíří jen to, co chce slyšet dav, kterému život ve lži odjakživa vyhovuje. Proč oceňovat unikátnost, výkon nebo úsilí, které se vymyká, když lze přežvykovat amarouny? To, že se potlačuje maskulinita, protože je "toxická", údajně nepoživatelná, je ještě dobrota proti tomu, jak se dnes narušuje přirozený svět.

Umělé zásahy do evoluce přinášejí trpké plody. Lidé jsou opět tak pyšní, že chtějí chránit přírodu, ale tím z ní dělají jen skanzen. Ekologie musí být konkrétní stejně tak jako je konkrétní náš vztah ke světu. Kolektivní zásah je vždy umělý a tudíž vylhaný. Ať už chceme napravit klima nebo zařadit do škol handicapované. Pokud vnímáme černochy anebo homosexuály jako "vybranou" skupinu, začneme je segregovat a v podstatě diskriminovat. Ať už negativně anebo v dnešní době pozitivně.

V důsledku je špatný každý sociální zásah. Dokud pracujeme se skupinou, nevidíme konkrétního člověka. Jediná cesta je hodnotit každého jednotlivě, na základě zkušenosti, ale to bychom se museli zbavit předsudků. Problém je, že čím víc administrativně zasahujeme, tím větší chaos vyvoláváme, aniž bychom jakkoliv zmírnili latentní nenávist. Dokonce ji tím ještě živíme, jen si to ve svém vylhaném světě nepřiznáme.

Ve společnosti je velká nevraživost vůči Romům. Já vidím dva problémy: první je vypjatá etnicita této populace, druhý je paušální odsudek většinové společnosti. Pokud by k Romům nepřistupoval stát "kolektivně", pouze by se zaměřil na jedince, kteří by - napříč všem rasám - chtěli dosáhnout lepšího vzdělání, lepších životních podmínek atd., pak by zamezil spoustě předsudků, obsesím a nevraživostem.

A kdo jiný by měl psát o společnosti pravdu, sloužit "po havlovsku" pravdě, navzdory dnešní ideologické lži, než právě spisovatel, že?

Ukázka z knihy Deník spisovatele